V kauze H-System nebylo možné vyhovět všem, konstatoval ÚS

Družstvo Svatopluk má podle verdiktu Nejvyššího soudu vyklidit domky, které jejich obyvatelé po krachu H-Systemu na vlastní náklady dostavěli. Neměli však tehdy souhlas konkurzního soudu. Podle verdiktu Nejvyššího soudu má Monsport právo zpeněžit nemovitosti ve prospěch všech věřitelů. Monsport už dříve uvedl, že bude spolu s věřitelským výborem hledat rozumné řešení.

Podle ústavních soudců obyvatelé domků nejpozději od roku 2008 museli vědět, že nemovitosti patří do konkurzní podstaty H-Systemu. Stejně dlouho také bylo jasné, že jejich postup při svépomocné dostavbě představuje problém. Tehdy totiž justice zamítla vylučovací žalobu a potvrdila, že nemovitosti tvoří součást konkurzní podstaty.

“Jak správně podotkl Nejvyšší soud, od října 2008 tedy nebylo žádných pochyb o vlastnictví předmětných nemovitostí,” stojí v usnesení.

Nejvyšší soud podle ústavních soudců ve složité situaci a spleti protichůdných zájmů rozhodl správně. “ÚS neshledal pochybení v postupu a rozhodnutí Nejvyššího soudu, který upřednostnil zájem řádově mnohem početnější skupiny účastníků projektu H-System, kteří se - na rozdíl od stěžovatelů - rozhodli uplatňovat svá práva zákonnou cestou jako věřitelé v konkurzním řízení,” uvedl ÚS v tiskové zprávě.

Společnost H-System uzavřela po svém založení v roce 1993 se stovkami zájemců smlouvy o výstavbě a převodu bytů a domků v okolí Prahy. Na podzim 1997 zkrachovala, dokončila jen 34 rodinných domů. Tisícovka lidí přišla po pádu H-Systemu o miliardu korun. Majoritní akcionář Petr Smetka si za vytunelování firmy odpykal 12 let ve vězení.

Situace členů Svatopluku je specifická tím, že si byty sami na vlastní náklady dostavěli, ovšem bez souhlasu konkurzního soudu. Na ústavní soudce se obrátilo jednak družstvo, jednak 21 obyvatel domků, ti však podle ÚS vůbec neměli oprávnění stížnost podat. Povinnost vyklizení stanovená Nejvyšším soudem se totiž týkala družstva jako právnické osoby. I jeho stížnost ale soud odmítl, zdůvodnil to zjevnou neopodstatněností.

Družstvo poukazovalo například na údajný rozpor výkonu práva správce konkurzní podstaty s dobrými mravy a zdůrazňovalo svou vlastní dobrou víru. Podle ÚS však námitky postrádaly “potřebný ústavněprávní přesah”. Ani původně stanovenou měsíční lhůtu k vyklizení domů nepovažoval ÚS za natolik nepřiměřenou, aby zavdávala důvod pro zrušení rozsudku.

ÚS také konstatoval, že kdyby zrušil loňské rozhodnutí Nejvyššího soudu, postavení družstva ani obyvatelů domků by to nijak zásadně nezlepšilo. “Předmětné bytové domy jsou totiž stále součástí konkurzní podstaty a vyhovění ústavní stížnosti by je neochránilo před jejich případným zpeněžením a následným uplatňováním vlastnického práva nového nabyvatele,” stojí v usnesení.