ÚS odmítl stížnost muže, jenž chtěl mít na občanském průkazu fotku s úsměvem

Muži nepomohl ani argument, že je členem náboženského společenství Církev smíchu (Ecclesia Risorum) a že úsměv je projevem jeho vyznání. Usnesení je dostupné v databázi ÚS.

Když se muži nedařilo prosadit svůj úsměv na úřadě městské části ani na pražském magistrátu, obrátil se na správní soudy. Městský soud v Praze žalobu zamítl. Vyhodnotil, že povinnost mít neutrální výraz a zavřená ústa při pořizování fotografie na občanský průkaz nezasahuje do mužových základních práv a svobod a že není nezbytné přiznat mu výjimku z důvodu výhrady svědomí. Verdikt potvrdil Nejvyšší správní soud.

V ústavní stížnosti muž připustil, že základním požadavkem na občanský průkaz je identifikace držitele, avšak nedomnívá se, že by úsměv byl nějakou překážkou. Zdůraznil také to, že úsměv je projevem víry, kterou si přeje projevovat veřejně při úředních příležitostech, včetně vydávání a používání občanského průkazu. Zmínil “posvátnou povinnost šířit úsměv i mezi osoby, které jeho víru neuznávají”.

ÚS nenašel důvod k zásahu. Soudy prý správně aplikovaly jeho dřívější judikaturu, která se týká výhrady svědomí a okolností, za kterých může vést k nesplnění zákonné povinnosti. Jde hlavně o ústavní relevanci tvrzení obsažených ve výhradě svědomí, naléhavost důvodů, konzistentnost přesvědčení nebo společenské dopady. “Závěry správních soudů, že tato kritéria nebyla v případě přesvědčení stěžovatele naplněna, zejména pak, jde-li o převažující veřejný zájem na identifikaci dané osoby, jsou přesvědčivě odůvodněny a z hlediska ústavněprávního jim nelze nic vytknout,” stojí v usnesení.

Církev smíchu, jejímž deklarovaným cílem je šířit úsměvy ve tvářích lidí, v Česku neúspěšně usilovala o registraci. V zásadách víry a popisu obřadů na svém webu uvádí, že úsměv a smích jsou v jejím pojetí pozitivními výrazy mezilidské komunikace, ale také opomíjenými prostředky k poodhalení “mystérií Absurdna”.

Návrh na registraci v roce 2019 zamítlo ministerstvo kultury. Rozhodnutí později potvrdil Městský soud v Praze, který zamítl žalobu přípravného výboru. Uvedl tehdy, že pro zaregistrování určité skupiny nestačí, aby se sama chápala jako církev či zastávala nějaké přesvědčení. Musí zároveň naplňovat znaky církve či náboženské společnosti. Zastánci církve neuspěli ani u Nejvyššího správního soudu, který však zdůraznil, že své hodnoty mohou “smíšci” vyznávat a žít podle nich i bez registrace. Ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí soud odmítl už letos v létě.