Šimáčková: Česká justice má rezervy, přehnanou kritiku ale nezaslouží

Trestní i občanský soudní řád teď působí spíše jako “retardéry” než jako pomůcka pružného spravedlivého procesu, řekla v rozhovoru s ČTK soudkyně, která v prosinci nastoupí k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP).

Přehnanou kritiku české justice však slyší Šimáčková nerada. “Samozřejmě, že některé případy by se daly vyřešit rychleji a lépe, některé procesy skončí prohrou spravedlnosti, obecně ale nejsme na chvostě Evropy - ani co se týče důvěry v soudnictví, ani co se týče jeho rychlosti a efektivity,” uvedla.

Instituce jsou podle Šimáčkové vždy tak dobré, jak dobří jsou lidé, kteří v nich působí. “Proto považuji za zásadní věnovat se transparentnímu a férovému výběru těch nejlepších do funkcí soudců a soudkyň i potom na vyšší a vrcholné soudy a prostupnosti právnických profesí, aby se do justice dostávali i špičkoví advokáti a akademici,” zdůraznila.

Po celou dobu svého působení u ÚS komunikovala Šimáčková s médii a vysvětlovala jejich prostřednictvím svá rozhodnutí veřejnosti. ÚS a Nejvyšší správní soud, kde působila před tím, byly podle Šimáčkové v českém prostředí prvními soudy “s lidskými tvářemi” - veřejnost mohla vidět, kdo o případech rozhoduje, a slyšet vysvětlení konkrétních důležitých rozsudků přímo od těch, kdo je vydali. “Jsem přesvědčena, že právě to vede k větší důvěře v soudnictví a přispívá k právnímu vzdělávání lidí. Chceme-li mít odpovědné občany, musíme být transparentní a důvěryhodní,” míní Šimáčková.

S prací na vrcholném soudě si Šimáčková spojuje názorové střety, ale s respektem k těm, kdo zastávají jiné názory. “Řada mých kolegů na obou soudech, kde jsem působila, jsou pro mne v tomto směru inspirací. Ale obecně v české právnické komunitě bychom na sobě v tom směru ještě mohli zapracovat,” řekla Šimáčková.

V patnáctičlenné sestavě ústavních soudců a soudkyň působily v posledních letech jen dvě ženy, přičemž i dříve bývaly ženy v menšině. Po odchodu Šimáčkové zůstane jedinou ženou Milada Tomková. “Máme-li v justici více než 60 procent soudkyň, ale na ÚS by zůstala jen jediná, působilo by to na mne až urážlivě,” uvedla Šimáčková. Dlouhodobě se snaží tematizovat dostatečné zastoupení žen v rozhodování, aby inspirovala své mladší kolegyně a studentky.

“Chci, aby viděly, že ženy mohou dosáhnout stejných pozic jako muži. Jsem přesvědčena, že spravedlivé zastoupení žen ve vysokých funkcích je užitečné pro celou společnost. Nedává totiž smysl plýtvat částí lidského potenciálu, který máme. Ženy navíc do rozhodování vnášejí svou odlišnou životní zkušenost,” uvedla soudkyně.

Další profesní kariéru spojí Šimáčková se štrasburským soudem. “Část svého života jsem prožila v nedemokratickém režimu, proto považuji za zázrak, že existuje mezinárodní instituce, u níž může jednotlivec svůj stát žalovat a vyhrát proti němu satisfakci. A jsem hrdá, že žijeme ve státě, který taková rozhodnutí respektuje a v zájmu ochrany jednotlivce se jim podřizuje, prohra před ESLP může být pro stát i pomocí ve zlepšování jeho fungování,” řekla.

Ne všechny státy však dodržují pravidla Rady Evropy a plně respektují rozhodnutí ESLP. “Jedna ze zásadních politických otázek dalšího směřování evropské integrace skutečně spočívá v rozpoznání momentu, kdy už je lepší stát, porušující masivně pravidla Rady Evropy, vyloučit z tohoto společenství,” připustila Šimáčková. Pro obyvatele problematických států je však podle ní pořád lepší mít aspoň někdy šanci se dovolat ochrany než zůstat kompletně bez ní. “Na druhou stranu chápu, že nedostatečná reakce na porušování pravidel jedním z členských států může vést k rozmělňování těch pravidel i k pocitu nespravedlnosti,” uzavřela Šimáčková.