Provoz malých fotovoltaických elektráren byl nesprávně zdaňován

Protože Generální finanční ředitelství odmítá pochybení napravit, a nápravu neprovedlo ani Ministerstvo financí, které postup Generálního finančního ředitelství považovalo za správný, rozhodl se zástupce veřejné ochránkyně práv záležitost zveřejnit, aby tím současně upozornil poškozené výrobce elektřiny, že jedinou možností obrany je správní žaloba (pokud se ve lhůtách daňového řádu bránili placení odvodu a pokud jim už neuplynula lhůta pro podání správní žaloby).

Zástupce ochránkyně dospěl k závěru nesprávného postupu Generálního finančního ředitelství po šetření stížnosti, v níž provozovatel malé fotovoltaické elektrárny s výkonem 28 kWp namítal, že po něm byl vyžadován odvod za elektřinu vyrobenou v období 30. 5. - 31. 12. 2012, ačkoli v té době platilo ustanovení zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, které ho od odvodů osvobozovalo. V podobné situaci se mohla ocitnout i řada dalších provozovatelů malých fotovoltaických elektráren.

Problém způsobily nejasnosti právní úpravy.

Až do 25. května 2012 byli od odvodu z elektřiny ze slunečního záření osvobozeni pouze ti, kdo měli malou fotovoltaickou elektrárnu o výkonu do 30 kWp umístěnou na střešní konstrukci nebo na zdi své budovy. Po tomto datu byla kvůli novému zákonu (č. 165/2012 Sb.), jež nabýval účinnosti po částech, právní úprava nejasná.

Už k 30. květnu 2012 vstoupilo v účinnost jeho ustanovení, které rozšířilo osvobození i na malé fotovoltaické elektrárny, které nejsou na střechách a stěnách budov. Nadále však byla v účinnosti stará užší právní úprava osvobození (zákonodárce zamýšlel původní osvobození zrušit, formálně tak však neučinil). Od 30. května 2012 tak vedle sebe existovala dvě různě široká osvobozující ustanovení.

Podle zástupce veřejné ochránkyně práv má právní stát povinnost co nejpřesněji formulovat ustanovení právních předpisů a neučiní-li tak, leží problém na jeho straně. “Není možné, aby byl zákon vykládán v neprospěch adresátů. Jestliže stát dopustil, aby byly současně účinné dvě právní úpravy týkající se osvobození provozovatelů malých fotovoltaických elektráren od odvodů, musí pro rozhodování zvolit tu, která je výhodnější pro provozovatele”, konstatuje zástupce ochránkyně. Povinnost aplikovat širší osvobození lze podle něj navíc dovodit i z výkladového pravidla „zákon pozdější ruší zákon předchozí“. Od 30. května 2012 tak měli být od dodatkové daně osvobozeni všichni provozovatelé fotovoltaických elektráren do 30 kWp, bez ohledu na to, kde byla elektrárna umístěna. Tento závěr ostatně vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. listopadu 2013, sp. zn. 9 Afs 25/2013-93 (ačkoliv vycházel z jiné právní argumentace).