Exekuční novela zavádí pravidlo „čím víc dluhů naděláš, tím méně zaplatíš“

K zastavení by mělo dojít, pokud se do té doby nepodaří nic vymoct. To může vést ke zdražení některých služeb a žalobám věřitelů o náhradu škody.

Podle České asociace věřitelů by to v praxi znamenalo, že dlužníci s více exekucemi budou v mnoha případech neoprávněně osvobozeni od jejich splácení a dluhy nízké hodnoty, například za energie či telefonní služby, se stanou zcela nevymahatelnými. To by v důsledku vedlo ke zdražení těchto služeb. Tam, kde by exekuce ve stanovené lhůtě nebyla úspěšná kvůli průtahům na straně soudu či exekutora, lze navíc počítat s žalobami věřitelů na stát o náhradu škody.

„Tříletá lhůta pro automatické zastavení exekuce je příliš krátká. Z praxe víme, že minimálně třetinu úspěšných exekucí se poprvé podaří uspokojit po více než 3 letech. Vzhledem k opakovanému zvyšování nezabavitelných částek, které způsobilo razantní pokles prostředků získaných srážkami ze mzdy, lze navíc očekávat, že se průměrná délka řízení bude ještě značně prodlužovat,“ říká Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů.

Problém podle asociace nastává zejména v případech, kdy je na dlužníka vedeno více exekucí. V průměru jich přitom aktuálně na jednoho dlužníka v exekuci připadá 5 až 6. „Vzhledem k tomu, že tříletá lhůta má běžet i v době, kdy je uspokojována dřívější exekuce, byla by velká část exekucí ukončena dříve, než by na ně vůbec přišla řada. A to zcela bezdůvodně, neboť dlužník v takovém případě rozhodně není nemajetný. Stát tím vlastně zavádí pravidlo: čím víc dluhů naděláš, tím méně zaplatíš,“ upozorňuje Staněk. Lhůta by podle návrhu nebyla zastavena ani v situaci, kdy exekuce není prováděna kvůli záměrným obstrukcím dlužníka nebo průtahům na straně soudu či exekutora. Podle odhadů asociace by ze všech uvedených důvodů mohlo v příštích 3 letech dojít k neoprávněnému ukončení až 800 000 exekucí v celkové hodnotě přes 50 miliard Kč.

Jedinou možností, jak by věřitel mohl ukončení exekuce zvrátit, by bylo zaplatit exekutorovi zálohu na její náklady. Pak by exekuce pokračovala další 3 roky, maximálně však 9 let. Zálohu by věřitelé exekutorům nově měli platit i při zahájení každé nové exekuce. Výjimku by měly například exekuce na výživné či řízení vedená státem a veřejnými institucemi. Při stávajícím počtu nových exekucí a záloze v navrhované výši 2 750 Kč by to znamenalo, že by soukromí věřitelé exekutorům na zálohách ročně zaplatili téměř tři čtvrtě miliardy Kč, a to bez záruky jakéhokoliv výsledku.

„S ohledem na výši zálohy a další náklady, které věřitel musí na vymáhání dluhu vynaložit, by to v praxi vedlo k tomu, že se minimálně dluhy do 5 000 Kč úplně přestanou vymáhat,“ říká Staněk_._ Tyto pohledávky přitom dnes dle dostupných údajů tvoří téměř čtvrtinu všech exekucí. Typicky jde o nedoplatky povinného ručení, pojistného, neuhrazené poplatky za energie či telekomunikační služby. „Je logické, že si věřitelé vzniklé ztráty budou muset kompenzovat, a to zvýšením ceny těchto služeb. Ve výsledku na to tedy doplatí slušní zákazníci,“ dodává.

Ke stejnému závěru dospěla i loňská analýza České asociace pojišťoven: „Je třeba mít na paměti, že jakékoliv snížení efektivity vymáhání pohledávek by vedlo k riziku růstu pojistného pro poctivě platící klienty, které by sloužilo k pokrytí ztrát z nevymožených pohledávek a zároveň představovalo jakousi rezervu pro pokrytí morálního hazardu budoucích neplatičů,“ píše se v ní. Zavedením povinných záloh v navrhované výši by pojišťovny podle analýzy na nákladech vymáhání zaplatily násobně více, než kolik by vymohly. Celkově by to pro ně ročně znamenalo 113,5 milionu Kč marně vynaložených nákladů.

Česká asociace věřitelů dále upozorňuje, že přijetí navrhovaných změn může vyvolat i vlnu žalob na stát o náhradu škody. „Bohužel již dnes nejsou výjimkou případy, kdy exekuci není možné provést z toho důvodu, že soud například i déle než 5 let rozhoduje o návrhu na její zastavení. V takové situaci by věřiteli vznikly zbytečné náklady na další zálohu, navíc by mu utekla více než polovina doby, po kterou by exekuci vůbec bylo možné vést. Je logické, že za ztráty vzniklé kvůli průtahům v řízení, ať už vinou soudu, či exekutora, může věřitel následně po státu požadovat odškodnění,“ varuje Staněk.

Asociace nesouhlasí ani s dalším omezením mobiliárních exekucí, které by podle ní vedlo akorát k dalším průtahům exekučního řízení. „Z exekuce není možné dělat druhé oddlužení a neustále posilovat ochranu dlužníka na úkor věřitele, jak se tomu děje v posledních letech. Jejím základním účelem je a musí být rychlé vymožení práva,“ říká její prezident.

Dlouhodobě asociace varuje také před přijetím tzv. exekutorské teritoriality. Ta by podle ní vedla k dramatickému poklesu vymahatelnosti dluhů. Ke stejnému výsledku dospěl v loňské analýze jejích dopadů i ekonom Lukáš Kovanda: „Výsledkem by byl větší morální hazard dlužníků, zhoršení platební morálky a tím celkový pokles podnikatelské a ekonomické aktivity. Za aktuální situace, kdy tisíce živnostníků a firem bojují o přežití, by měl stát usilovat o pravý opak.“ V dlouhodobém horizontu by podle Kovandy měla změna negativní dopad i na udržitelnost veřejných financí.