Evropská organizace chtěla chránit práva v Česku, soud je proti

Nejvyšší správní soud (NSS) vyhověl kasační stížnosti ministerstva kultury a zrušil loňský verdikt Městského soudu v Praze, podle kterého česká právní úprava brání volnému pohybu služeb v Evropské unii. NSS vyšel z nedávného rozsudku Soudního dvora EU, který připustil, že výkon kolektivní správy k určitému typu děl lze v konkrétním státě svěřit jedinému správci.

AGICOA působí v řadě evropských zemí včetně Slovenska. Její žádost o oprávnění pro Česko však ministerstvo kultury v roce 2009 zamítlo, protože stejná práva chrání pro české umělce Intergram a částečně Dilia. Následoval soudní spor, který se zprvu vyvíjel pro zahraniční organizaci dobře, avšak nyní musí Městský soud v Praze rozhodnout znovu, a to nejspíš ve prospěch ministerstva kultury.

Klíčovou roli sehrál únorový rozsudek Soudního dvora EU v jiné kauze, podle kterého monopol konkrétních správců autorských práv sice omezuje volný pohyb služeb, protože neumožňuje zapojení kolektivních správců z jiných členských zemí, avšak má své opodstatnění v efektivní a přehledné správě duševního vlastnictví.

Názor Soudního dvora EU je pro vnitrostátní justici závazný. “Soudy rozhodující ve správním soudnictví jsou proto povinny při svém rozhodování vycházet z toho, že právo Evropské unie nebrání současné právní úpravě kolektivní správy autorských práv v autorském zákoně, která představuje překážku pro poskytování služeb kolektivními správci usazenými v jiných členských státech,” stojí v rozsudku NSS z letošního března.

V Česku jako kolektivní správci autorských práv působí Divadelní, literární a audiovizuální agentura Dilia, Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním (OSA), Ochranná organizace autorská - Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl (OOA-S), Gestor - Ochranný svaz autorský a Intergram - Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů.

Jako poslední správce přibyla v roce 2007 Ochranná asociace zvukařů - autorů (OAZA). Své uznání ministerstvem kultury si vydobyla až po vleklém soudním sporu. Úřad totiž zprvu nastával názor, že činnost zvukaře je v převážné míře technická a řemeslná, nikoliv umělecká.

zdroj ČTK