Dostupnost archiválií z totalit se nezhorší, rozhodl Ústavní soud

Právě kvůli osobním údajům požádal Nejvyšší soud (NS) ústavní soudce, aby zvážili soulad právní úpravy s ústavním pořádkem. Ředitelka Archivu bezpečnostních složek Světlana Ptáčníková dnešní verdikt přivítala. Opak by podle ní paralyzoval historické bádání, k některým dokumentům by se nikdo nedostal.

Ústavní soudci v nálezu apelovali na zodpovědnost badatelů, což je podle Ptáčníkové správné. Badatelé museli dbát na ochranu citlivých údajů i dosud. Jsou to například informace o trestné činnosti, zdravotnímu stavu, sexualitě, politických postojích či náboženství.

Samotná možnost nahlížení do archiválií z dob totalit podle soudce Jiřího Zemánka není protiústavním zásahem do práv lidí zmiňovaných v dokumentech. Nahlížení totiž neznamená totéž co zveřejnění. “Zpřístupnění těch archiválií za účelem jejich publikace na veřejnosti už podléhá souhlasu,” řekl novinářům soudce zpravodaj Jiří Zemánek. Připomněl, že česká právní úprava přístupu k dokumentům totalit je nejotevřenější v Evropě.

ÚS se sice v nálezu věcně zabýval zněním zákona před poslední novelizací, současné znění je však prakticky stejné, změnilo se ale číslování paragrafů. Soud návrh částečně zamítl, částečně odmítl, důvody spočívají v tom, že Nejvyššímu soudu přiznal možnost napadnout jen část sporných ustanovení.

Nález prošel těsnou většinou, sedm soudců mělo odlišné stanovisko k odůvodnění. Poukázali na to, že zákon o archivnictví se ocitá v kolizi se starším zákonem o zpřístupnění svazků Státní bezpečnosti, který režim ochrany citlivých údajů sledovaných osob nastavuje jinak - přísněji. “Sedm soudců se domnívá, že stále platí a že se musí aplikovat,” řekl soudce Pavel Rychetský.

Historici v poslední době vyjádřili obavu, že případný zásah do zákona o archivnictví by značně zkomplikoval a zpomalil jejich práci. Dokumenty by dostávali se začerněnými osobními údaji, případně by pro ně zůstaly nedostupné. “Pro nás by to skutečně znamenalo fakticky uzavření našeho archivu,” řekla Ptáčníková. Proti zásahu se postavila také vláda. Poukázala na potřebu poznávat historické prameny a přinášet svědectví o obou totalitách.

Zákon říká, že podmínka předchozího vyrozumění ani písemného souhlasu žijících osob s nahlížením do archivních fondů se netýká konkrétních typů dokumentů. Jde o archiválie vzniklé před 1. lednem 1990 z činnosti vojenských soudů a prokuratur všech stupňů, bezpečnostních složek, některých soudů, Národní fronty, dále na archiválie německé okupační správy a dokumenty, které již dříve měly veřejnou povahu.

NS konkrétně řeší případ muže, který od státu neúspěšně žádal odškodnění 300.000 korun za to, že archiv zpřístupnil novinářům z České televize jeho citlivé osobní údaje ze svazku vedeného komunistickou Státní bezpečností. Soud řízení o mužově dovolání přerušil a obrátil se na ústavní soudce.

NS zdůraznil, že nechce historikům uzavřít cestu k dokumentům, ani nezpochybňuje potřebu zkoumat totalitní režimy. Od ústavních soudců však očekával vyjádření, zda je široce vymezené zpřístupnění osobních údajů přiměřené a zda nepřipadá v úvahu citlivější řešení. “Nejvyšší soud nyní ve věci rozhodne zavázán závěry Ústavního soudu. Samozřejmě poté, co se s velmi rozsáhlým a podrobným odůvodněním nálezu pléna Ústavního soudu příslušný senát do detailu seznámí,” uvedl mluvčí Nejvyššího soudu Petr Tomíček

Jan Tomandl vrn dr