Antonín Klouda obdržel zlaté advokátní vyznamenání in memoriam

Předseda ČAK Robert Němec svému předchůdci při této příležitosti udělil zlaté advokátní vyznamenání in memoriam, které v zastoupení předal Lukáš Trojan, člen představenstva, a jménem celé rodiny jej převzal pravnuk tehdejšího prezidenta Komory Jan Klouda.

Iva Chaloupková, mluvčí ČAK, na úvod připomněla, že jméno Antonína Kloudy bylo na podzim loňského roku plným právem zařazeno mezi osobnosti projektu Advokáti proti totalitě, který ČAK spustila pod vedením Petra Tomana před již skoro pěti lety, a dále přiblížila alespoň ve zkratce jména a životní příběhy všech osobností, které neváhaly bojovat proti totalitním režimům.

„Česká advokátní komora dnes plně vrací Antonína Kloudu zpět do advokacie, kam svou prací, přesvědčením i srdcem vždy náležel,“ uvedla Iva Chaloupková a v dalších slovech přiblížila neuvěřitelné životní osudy Antonína Kloudy a jeho rodiny (viz níže).

Za celou rozvětvenou rodinu, která se slavnostního aktu zúčastnila, promluvil pravnuk Antonína Kloudy Jan Klouda (na snímku vlevo vedle svého otce Vladimíra), který po svých předcích převzal štafetu a působí rovněž jako právník. Ve svém krátkém vystoupení poté, co převzal za pradědečka zlaté advokátní vyznamenání, uvedl, že se při objevování osudu svých předků zamýšlel nad tím, jak vypadá hrdina. „Zpočátku jsem je vnímal skoro jako pomníky z kamene. Časem jsem ale pochopil, že hrdina není žádný nadčlověk, žádný filmový James Bond, ale že hrdinové jsou lidé se svými starostmi, problémy a trápením, kteří ale cítí, že když něco není v pořádku, je potřeba s tím něco udělat, a skutečně konají,“ řekl. Jan Klouda také připomněl osudy dalších členů své rodiny, především žen, které se musely vyrovnat s důsledky mužských hrdinských činů. „Nikdo z nás neví, jak by se na jejich místě zachoval. To se by každý z nás dozvěděl teprve, až by se do té situace dostal,“ uzavřel.

JUDr. Antonín Klouda působil jako poslední předválečný (1934–1938) a první poválečný (1945–1948) předseda tehdejší Advokátní komory. Své funkce v čele Komory se dvakrát vzdal, protože nechtěl kolaborovat nejdříve s nacisty, posléze s komunisty. Vzešel ze skutečně chudých poměrů, ale svou houževnatostí a pílí se vypracoval poměrně záhy v uznávanou osobnost své doby. V době první republiky vybudoval úspěšnou rodinnou advokátní kancelář sídlící na Malostranském náměstí. V ní postupně působili i tři z jeho pěti synů – Jiří, Vladimír a Vratislav. Syn Ivan působil jako advokát v Benešově a syn Antonín mladší se vydal do světa uměleckého. Antonín Klouda působil nejen jako advokát, od roku 1912 i jako funkcionář tehdejší disciplinární komise Advokátní komory, později její prezident, ale také jako poslanec, senátor, místopředseda Národně socialistické strany a spolupracovník TGM a zejména E. Beneše. Během války významně, a to zejména materiálně, podporoval odboj společně se svými syny, rovněž advokáty. Byli dokonce napojeni na skupinu Silver A, která měla za úkol radiové spojení s Londýnem a výsadek Anthropoid, jehož členové úspěšně provedli atentát na Reinharda Heydricha. V únoru 1943 byl Antonín Klouda za tuto podpůrnou činnost zatčen a deportován se svými syny do koncentračního tábora Osvětim a posléze Buchenwald. Pobyt v nelidských podmínkách koncentračního tábora přežil jen díky obětavé pomoci svých potomků. Prostřední z jeho synů, Vladimír, byl nacisty za svou odbojovou činnost v roce 1944 dokonce popraven. Po návratu Antonín Klouda obnovil fungování vlastní kanceláře, stanul v čele Advokátní komory, avšak přišel únor 1948, funkce se vzdal, rodinná advokátní kancelář byla zrušena, výkon svobodné a nezávislé advokacie znemožněn, rodina byla pronásledována, jeho další syn Jiří byl odsouzen na 12 let tvrdého žaláře v zinscenovaném politickém procesu v roce 1951, a Antonín Klouda sám dožil prakticky v chudobě. V poslední dekádě svého skoro devadesát let dlouhé života ještě stačil sepsat své Paměti a dočkal se návratu syna z komunistického vězení.

Příběhu a odkazu Antonína Kloudy a jeho rodiny se exkluzivně věnoval Bulletin advokacie a Advokátní deník. Příspěvky převzala a přebírají i další média, včetně Paměti národa.

Šéfredaktorka Hana Rýdlová, která se tomuto tématu intenzivně věnovala, uvedla, že „charakter každého z nás se ukáže až ve chvílích, kdy jsme vystaveni mezním situacím a náročným okolnostem. Takovými doba nacistické okupace a komunistické totality rozhodně byla. Někteří kolaborovali, někteří proplouvali a někteří prokázali odvahu a můžeme je nazývat právem hrdiny. Vzpomínám na slova jednoho hrdiny, Jana Kubiše, který společně s Jozefem Gabčíkem spáchali atentát na Heydricha. Ten si zapsal do svého deníku: Nezastaví mne ani to nejhorší. Představa toho nejhoršího v tu dobu nezastavila ani Antonína Kloudu a zejména pak jeho syny Jiřího a Vladimíra, který za svou odvahu životem bohužel skutečně zaplatil. Mají náš hluboký obdiv,“ uvedla ve svém zamyšlení a dodala: „Možná si někteří dnes kladou otázku, proč připomínat hrdiny, jejichž příběhy již dávno zavál čas. Je to mj. i proto, že lidský život je krátký, lidská mysl nepoučitelná a historie je pravidelně se opakující sinusoida a doba, kdy nové hrdiny budeme potřebovat, se bohužel pravděpodobně nevyhnutelně blíží, a právě oni budou (nebo třeba i právě my) potřebovat své vzory, aby/abychom v těžkých chvílích obstáli jako naši předchůdci. A pamatujme při tom i na slova jedné statečné ženy, advokátky Dagmar Burešové: Zbabělost by měla být trestná.“

Na závěr promluvil člen představenstva ČAK Lukáš Trojan, který připomněl roli Antonína Kloudy právě jako představitele Advokátní komory a zdůraznil, že dnešní představitelé České advokátní komory bojují za stejné cíle jako on. „Je nám ctí, že se můžeme inspirovat právě osobností doktora Antonína Kloudy,“ uvedl a dodal, že Kloudův portrét bude umístěn na čestné místo právě v jednací místnosti představenstva ČAK, vedle jeho předchůdců i následovníků.

Oficiální část slavnosti uzavřela slova mluvčí ČAK Ivy Chaloupkové: „Pane doktore Kloudo, vítejte doma!“