Advokáti dostanou víc za opatrovnictví lidí s neznámým pobytem

Stanovení nižší odměny pro advokáta jako opatrovníka vychází podle ÚS z ničím nepodloženého, paušalizujícího předpokladu jednoduchosti a menší finanční náročnosti takového zastupování, což ohrožuje kvalitu poskytované právní pomoci, uvedl soudce zpravodaj Josef Fiala.

Zrušení části tarifu navrhl plénu Ústavního soudu jeden z jeho tříčlenných senátů, což není příliš časté.

Advokátní tarif říká, že pokud není stanoveno jinak, odvozuje se takzvaná tarifní hodnota od předmětu sporu, třeba od výše vymáhaného dluhu nebo hodnoty věci. Při výkonu funkce opatrovníka podle sporného paragrafu je však základní tarifní hodnotou 1000 korun.

Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby pak podle tabulky v tarifu činí 500 korun. Na základě jiného paragrafu se snižuje ještě o 20 procent na 400 korun.

ÚS škrtl ze zákona čtyři slova, na jejichž základě daný výpočet dopadal na zastupování lidí, jejichž místo pobytu není známé. Jeho nález se ale pravděpodobně projeví také v dalších podobných situacích, kdy advokát vystupuje jako opatrovník, například lidí nezastižených na známé adrese v cizině nebo těch, kteří se nemohou účastnit řízení ze zdravotních důvodů. Podle ústavních soudců nemá justice sporné ustanovení tarifu aplikovat, pokud dospěje k závěru, že na situaci se vztahují argumenty z dnešního nálezu.

Třetí senát ÚS se problematikou zabýval na základě stížnost advokátky, která zastupovala ženu neznámého pobytu ve sporu o téměř 52.000 korun. Okresní soud v Nymburku jí přiznal odměnu 14.759 korun. Krajský soud však odměnu výrazně snížil na jednotky tisíc.

Advokátka se domnívala, že jí soud má přiznat odměnu vypočtenou z částky, o kterou byl veden spor, a nikoliv podle advokátního tarifu. Ani podle třetího senátu ÚS nebylo sporné ustanovení tarifu v souladu s ústavním pořádkem, proto předal plénu návrh na provedení škrtů. Plénum, tedy sbor všech ústavních soudců, návrhu částečně vyhovělo.

Důvodem pro odlišnou úpravu odměny za opatrovnictví byly zejména úspory ve státním rozpočtu. Podle ústavních soudců ale nelze takto omezit právo na právní pomoc.

“Snaha dosáhnout vyrovnaných veřejných rozpočtů nemůže sama o sobě ospravedlnit zásah do základního práva na právní pomoc, neboť stát má dostatek možností, aby s veřejnými prostředky hospodařil způsobem, který se žádného základního práva při běžném společenském vývoji nedotýká,” stojí v nálezu.