Novela nařízení o platových poměrech státních zaměstnanců a zaměstnanců ve veřejných službách a správě

Ministerstvo práce a sociálních věcí, které pro vládu návrh tohoto nařízení o bezmála desítce změnových bodů připravilo, přibližuje, že tak učinilo v návaznosti na nabytí účinnosti tzv. flexinovely zákoníku práce publikované ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv pod č. 120/2025 Sb.

Jak popisuje dále, v § 123 odst. 4 zákoníku práce došlo k úpravě a rozšíření výčtu tzv. náhradních dob započítávaných do započitatelné praxe pro zařazení zaměstnance do platového stupně a následné určení příslušného platového tarifu zaměstnance. Podle § 123 odst. 6 písm. d) zákoníku práce má podmínky pro určení započitatelné praxe stanovit vláda nařízením, což činí v § 3, respektive § 4 právě novelizovaných nařízení vlády č. 304/2014 Sb. a č. 341/2017 Sb. V těchto ustanoveních proto nyní dochází ke změnám.

Důvodová zpráva blíže vysvětluje, že se věcně jedná o dva nesouvisející tituly pro započtení náhradní doby do celkové praxe zaměstnance (nebo státního zaměstnance). Prvním je doba, kdy zaměstnanec poskytoval péči osobě blízké, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost) podle § 8 zákona o sociálních službách. Nově má pak být jako náhradní doba hodnocena i doba řádně ukončeného studia v doktorském studijním programu podle § 47 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Není zpochybňováno, že zaměstnanec po dobu doktorského studia získává vysoce odborné znalosti a zkušenosti. Ty ovšem z hlediska výkonu veřejné správy nelze, dle normotvůrce, spravedlivě považovat za výkon praxe. Proto se normotvůrci hodnocení doby doktorského studia náhradní formou jevilo jako spravedlivější. Zároveň má jít o nepřímou podporu vědecké a výzkumné práce, neboť případní studenti nebudou demotivováni ke studiu rizikem ztráty části doby praxe.