Články s tagem: zneužití práva

Praha 19. února (ČTK) - Někdejší premiér Petr Nečas (ODS) neuspěl s dovoláním k Nejvyššímu soudu, uvedla dnes večer Česká televize (ČT). Za křivou výpověď v kauze zneužití Vojenského zpravodajství Nečasovi odvolací soud loni v květnu potvrdil roční podmíněný trest a peněžitý trest ve výši 100.000 korun.

Občanský zákoník z roku 2012 má v oblibě výrazy „zjevně“ či „zjevné“. Tyto výrazy jsou používány v různých souvislostech a bohužel i v různém významu. Skeptik by namítl, že důsledný racionální zákonodárce nikdy nepoužívá jeden výraz k vyjádření různých skutečností. Racionální zákonodárce je ovšem fiktivní entitou.

Praha 20. dubna (ČTK) - Více než 50 právníků žádá v otevřeném dopise poslance, aby odmítli rozšíření pravomocí policie, které má zavést novela zákona trestního řádu. ČTK o tom informovala nezisková organizace Iuridicum Remedium (IuRe). Podle novely by informace získané zpravodajskými službami mohly být používány policií v trestním řízení jako důkazy. Návrh loni v listopadu spolu s novelou zákona o Policii ČR schválila vláda, v úterý by se jím měla podle organizace zabývat Sněmovna.

Pojednání se v kontextu historické a regionální komparace zabývá problematikou obcházení zákona v obecném právu občanském se zřetelem k českému a slovenskému právu. Autor poukazuje, že se v databázích rozhodnutí českých a slovenských soudů vyskytuje několik tisíc rozhodnutí, jež se dotýkají problematiky obcházení zákona, ať již významně, anebo jen okrajově.

Dne 1. 1. 2014 vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který přinesl mnoho změn v současném civilním právu. Jednou z nich je i ustanovení § 647 o. z., které stanoví, že: „V případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.“

Viktor Knapp definuje zneužití práva (abusus iuris) jako „chování zdánlivě dovolené, jímž má být dosaženo výsledku nedovoleného.“[1] Klíčové spojení „zdánlivě dovolené chování“ samo o sobě vzbuzuje jisté pochybnosti, neboť objektivní právo zná toliko chování dovolené, tj. podle práva, a chování nedovolené, tj. v rozporu s právem.[2] Avšak tak či onak se jedná o slovní spojení zcela odpovídající povaze věci.

Nejvyšší soud se vyjádřil k otázce šikanózního způsobu výkonu práva zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci