Články s tagem: odpovědnost robotů

V posledním roce jsme byli svědci asi největšího boomu umělé inteligence, který přinesl množství nástrojů a způsobů, jak umělou inteligenci (AI) zakomponovat do vlastního podnikání pro jeho zefektivnění, snížení nákladů, zkvalitnění výstupů apod. Spolu s rychlým průnikem AI do téměř všech oblastí podnikání se ale objevují nové otázky týkající se toho, kdo a za jakých podmínek je zodpovědný za případné škody způsobené těmito technologiemi.

Většina z nás se poprvé s robotem setkala, když si četla Čapka. To bylo, alespoň z mého pohledu, tak dávno, že nikoho nenapadlo, že by nějaká taková potvora mohla doopravdy existovat. To se potom dost dramaticky změnilo.

Legislativa i aplikační praxe týkající se autonomních vozidel budou čelit hned několika významným otázkám, neboť rozvoj automatizace nejen v oblasti automobilového průmyslu jde nepochybně dopředu.

Jak a komu připisovat deliktní odpovědnost při porušení právem stanovených norem autonomními systémy? Víme, že je doposavad nemožné, aby tady byl takový autonomní stroj s umělou inteligencí, který by dokázal překonat test A.M.Turinga spočívající v imitaci jednání člověka, jako takového. Smyslem tohoto článku je upozornit, že se zde uplatní odpovědnost bez ohledu na zavinění, a to zcela jen u provozovatele takovéhoto autonomního systému.

Málokdo si může nepovšimnout obrovského rozmachu techniky, který jakoby stále stupňoval své tempo. Dostáváme se ale na práh epochy, v níž již technika může přestat být jen ovládaným nástrojem a naopak má šanci stát se autonomní silou v různých společenských procesech. Může takového postavení dosáhnout i v poměrech justice?

Umělá inteligence jakožto fenomén moderní doby je zdrojem obrovského vzrušení, obav i nepochopení. Pro někoho se jedná o hrozbu, která ho připraví o pracovní místo, pro jiného o jiskru, která zažehne další průmyslovou revoluci, a pro ty, kteří jí skutečně rozumí, se jedná o strojové učení. Na jedné věci se však všichni dokáží shodnout. Autonomní systémy vstupují do našich životů a všímat jsme si toho začali už i v právnických kruzích.

Dle některých aktuálně dostupných vývojových scénářů může být umělá inteligence schopna aktivit, které doposud ležely toliko v dispoziční sféře člověka. Pro to, aby se mohla v praxi prosadit a začít efektivně používat, je však klíčové vyřešit nelehké otázky, které s touto novou, doposud právem přesně nepopsanou, oblastí souvisí.

V nedávném rozhovoru s tajemníkem Komise pro efektivitu justice při Radě Evropy (CPEJ) Stéphanem Leyenbergerem mne zaujala zejména část týkající se umělé inteligence a jejího možného využití v justici. Upozornil, že umělá inteligence je již zde, nicméně zdůraznil, že spravedlnost musí zůstat „lidským procesem“. A na to bych rád navázal.

Zatímco občanskoprávní aspekty robotiky jsou již delší dobu předmětem ne vždy realistické diskuse na mezinárodních fórech, problematika trestněprávní odpovědnosti za jednání robotů zůstává poněkud opomíjena. Úměrně s tím, jak poroste autonomie robotů, bude stále obtížnější zjistit, kdo je odpovědný za určité protiprávní jednání, resp. za škodu způsobenou robotem, případně, zda se může z trestní odpovědnosti vyvinit.

Zatímco občanskoprávní aspekty robotiky jsou již delší dobu předmětem ne vždy realistické diskuse na mezinárodních fórech, problematika trestněprávní odpovědnosti za jednání robotů zůstává poněkud opomíjena. Úměrně s tím, jak poroste autonomie robotů, bude stále obtížnější zjistit, kdo je odpovědný za určité protiprávní jednání, resp. za škodu způsobenou robotem, případně, zda se může z trestní odpovědnosti vyvinit.

Doba se neustále vyvíjí. Význam autonomních systémů a umělých inteligencí (stroje, roboti, algoritmy) s vědeckým pokrokem neustále roste. V současnosti však zatím žádný plně autonomní systém, který by nebyl závislý na lidské instrukci, neexistuje. Je ale pouze otázkou času, kdy se takové systémy na trhu objeví. A v souvislosti s tím vyvstává řada otázek, jakož i nezbytná potřeba uzpůsobení právního řádu.

Stojíme na prahu nové doby, ve které budou roboti přebírat stále více lidských činností. Společnost se v reakci na tuto další průmyslovou revoluci, tentokráte robotickou, rozdělila na dva tábory – na ty, co neustálý růst inteligence strojů vítají, nejen jako pomocníky při práci, ale i v otázce lidské bezpečnosti, a ty, kteří se naopak bojí, že je nové technologie připraví o práci.