Dobrý den,
existuje definice "skutečná škoda" dle § 257 ZP a může při vyčíslení "skutečné škody" zaměstnavatel požadovat náklady na šetření škody, penále, ušlý zisk, posudek externí firmy apod.
Děkuji
Havránek
Dobrý den, pane Havránku,
děkujeme za Váš dotaz ohledně ustanovení § 257 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „Zákoník práce“), konkrétně termínu „skutečná škoda".
Zaměstnanec hradí zaměstnavateli zásadně jen skutečnou škodu, tedy to, o co se majetek zaměstnavatele snížil. Skutečnou škodu lze popsat jako majetkovou újmu zaměstnavatele, která vznikla v důsledku zaviněného porušení pracovních povinností zaměstnance, pokud je s tímto konkrétním porušením v příčinné souvislosti. Typicky se bude např. jednat o náklady opravy stroje nebo úhradu pokuty.
Do této skutečné škody se započítává veškerá škoda, tj. vše, co mělo za následek snížení majetku zaměstnavatele a je přičitatelné zaměstnanci. Výši náhrady škody určuje zaměstnavatel. Při určení výše škody na věci se vychází z obvyklé ceny v době poškození nebo ztráty a zohlední se, co zaměstnavatel jako poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. Pokud by tedy zaměstnavatel zaplatil za posudek neobvykle vysokou, nepřiměřenou cenu, zřejmě by se nejednalo o účelně vynaložené náklady. Ušlý zisk je zaměstnavatel oprávněn požadovat jen tehdy, pokud byla škoda způsobena úmyslně (viz § 257 odst. 3 Zákoníku práce). Ohledně penále záleží na jeho povaze, nicméně není vyloučeno, aby bylo součástí škody. Náklady na šetření škody dle našeho názoru obvykle součástí náhrady škody nebudou, protože je na zaměstnavateli, aby vznik škody a její výši prokázal.
Je vždy třeba myslet na to, že mezi jednáním zaměstnance a způsobenou škodou musí existovat tzv. příčinná souvislost. To znamená, že jednání zaměstnance danou škodu skutečně způsobilo.
Není-li škoda zaměstnavateli způsobena úmyslně nebo v opilosti, případně není-li uzavřena dohoda o odpovědnosti za ztrátu na svěřených hodnotách, je výše náhrady škody limitována čtyřapůlnásobkem průměrného měsíčního výdělku zaměstnance, který škodu způsobil. Pokud zaměstnanec škodu způsobil v opilosti či úmyslně, tak odpovídá do celé její výše. V tomto druhém případě by byl zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli i ušlý zisk.
Zaměstnavatel je povinen zaměstnance o škodě a její výši písemně informovat a tuto s ním projednat a dodržet tak postup stanovený v § 263 Zákoníku práce.
Povinnost náhrady škody zaměstnance je poměrně komplexní záležitostí a každý případ si vyžaduje individuální posouzení, co se týče okolností vzniku, souvislosti a výše náhrady.
S pozdravem
Tým Accace