K zodpovězení dotazu je třeba se podívat především na ustanovení § 8 zákona č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů (dále jen „Zákon“).

V odst. 1 tohoto ustanovení je uveden výčet osob, které jsou považovány za povinný subjekt dle Zákona a které tedy mají povinnost zavést vnitřní oznamovací systém. Ze znění písmene a) uvedeného ustanovení je poté patrné, že povinnost zavést vnitřní oznamovací systém má veřejný zadavatel podle zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek, s výjimkou obce, která má méně než 10 000 obyvatel (dle bodu 1 daného ustanovení).

V § 8 odst. 1 písm. c) Zákona je však stanovena povinnost zavést vnitřní oznamovací systém i pro orgán veřejné moci vykonávající působnost v oblasti správy daně z příjmů právnických osob nebo správy odvodu za porušení rozpočtové kázně.

Pokud si vezmeme § 8 odst. 1 Zákona jako takový, je z něj dle našeho názoru patrné, že se jedná o alternativní výčet jednotlivých kategorií, kdy při splnění alespoň jedné z nich je daný subjekt povinen zavést vnitřní oznamovací systém. Z tohoto hlediska by poté platilo, že vnitřní oznamovací systém je povinna zavést i obec, která má sice méně než 10 000 obyvatel, ale je zároveň i orgánem veřejné moci vykonávajícím působnost v oblasti správy daně z příjmů právnických osob nebo správy odvodu za porušení rozpočtové kázně.

Toto ustanovení (vedle dalších) bylo podrobováno kritice již ve fázi projednávání a přijímání Zákona. Je zde totiž na místě otázka, proč by zákonodárce vyloučil z povinnosti zavedení vnitřního oznamovacího systému všechny obce s méně než 10 000 obyvateli a zároveň jim stanovil tuto povinnost z důvodu, že jsou orgánem veřejné moci vykonávajícím působnost v oblasti správy daně z příjmů právnických osob nebo správy odvodu za porušení rozpočtové kázně (neboť takovýmto orgánem bude beze sporu několik obcí s méně než 10 000 obyvateli). V legislativním procesu však bohužel tato nejednoznačnost napravena nebyla.

Vzhledem k této skutečnosti proto v nedávné době vznesl Svaz měst a obcí ČR dotaz na Ministerstvo spravedlnosti, který si týkal právě této problematiky.

Dle názoru Ministerstva spravedlnosti je poté zřejmé, že od povinnosti zavedení vnitřního oznamovacího systému jsou osvobozeny všechny obce mající méně než 10 000 obyvatel, a to i v případě, kdy jsou zároveň orgánem veřejné moci vykonávajícím působnost v oblasti správy daně z příjmů právnických osob nebo správy odvodu za porušení rozpočtové kázně. Ministerstvo spravedlnosti ve svém tvrzení argumentuje především tím, že pokud by z povinnosti zavést vnitřní oznamovací systém nebyly vyloučeny všechny obce, jež jsou zároveň orgánem veřejné moci vykonávajícím působnost v oblasti správy daně z příjmů právnických osob nebo správy odvodu za porušení rozpočtové kázně [nebo obce mající 50 a více zaměstnanců, viz. § 8 odst. 1 písm. b) Zákona], bylo by ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) bodu 1 zjevně nadbytečným. Zároveň lze dle Ministerstva spravedlnosti považovat ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) za ustanovení speciální ve vztahu k ustanovení § 8 odst. 1 písm. c), tedy za ustanovení mající přednost. Zároveň je tento výklad Ministerstva spravedlnosti, minimálně dle jeho názoru, v souladu s cílem sledovaným zákonodárcem.

V návaznosti na výše uvedené lze tedy dospět k závěru, že z povinnosti zavedení vnitřního oznamovacího systému jsou vyňaty všechny obce mající méně než 10 000 obyvatel bez ohledu na to, zda jsou orgánem veřejné moci vykonávajícím působnost v oblasti správy daně z příjmů právnických osob nebo správy odvodu za porušení rozpočtové kázně, a to především se zohledněním stanoviska Ministerstva spravedlnosti.

Autor: Mgr. Radek Fojtů