Právo IT

Umělá inteligence jakožto fenomén moderní doby je zdrojem obrovského vzrušení, obav i nepochopení. Pro někoho se jedná o hrozbu, která ho připraví o pracovní místo, pro jiného o jiskru, která zažehne další průmyslovou revoluci, a pro ty, kteří jí skutečně rozumí, se jedná o strojové učení. Na jedné věci se však všichni dokáží shodnout. Autonomní systémy vstupují do našich životů a všímat jsme si toho začali už i v právnických kruzích.

Stále častěji se v médiích objevují zprávy o kybernetických útocích, množství dat, která unikla, a také o pokutách udělených podnikatelům v souvislosti s incidentem. I přesto, že odpovědné společnosti implementují řadu bezpečnostních opatření a snaží se zajistit určitou míru ochrany svých informačních infrastruktur, těmto útokům není nikdy možné bezezbytku předejít.

Konec září patří opět informačním technologiím! Konkrétně 26. - 27. září, kdy se v Brně pod organizační taktovkou Ústavu práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity koná již 11. ročník konference České právo a informační technologie.

Internet je v současné době důležitým nástrojem v životě jednotlivce. Internet slouží ke komunikaci mezi lidmi navzájem, i mezi jednotlivci a vládou, k přijímání informací a vyjadřování názorů a myšlenek. Prostřednictvím internetu vykonává jednotlivec svá základní práva, jako je např. právo na svobodu vyjadřování a právo přijímat informace, právo na soukromí, na vzdělání apod.

Dle některých aktuálně dostupných vývojových scénářů může být umělá inteligence schopna aktivit, které doposud ležely toliko v dispoziční sféře člověka. Pro to, aby se mohla v praxi prosadit a začít efektivně používat, je však klíčové vyřešit nelehké otázky, které s touto novou, doposud právem přesně nepopsanou, oblastí souvisí.

Úřad pro ochranu osobních údajů („Úřad“) mění svůj přístup ke zpracování biometrického dynamického podpisu připojeného ke konkrétnímu dokumentu v rámci běžné smluvní agendy, kdy nedochází k verifikaci či porovnávání podpisu dle referenčního vzoru.

V roce 2018 vydala Evropská komise sdělení, ve kterém vyslovila potřebu vytvořit spolu s členskými státy koordinovaný plán v oblasti umělé inteligence. [1] Součástí tohoto plánu bylo mimo jiné vytvoření a umožnění fungování široké platformy pro umělou inteligenci ve formě Evropské aliance pro umělou inteligenci a expertní skupiny pro umělou inteligenci, tzv. AI HLEG (High-Level Expert Group on AI).[2]

Dne 26. 3. 2019 byla Evropským parlamentem schválena nová směrnice o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu, která zásadním způsobem ovlivní podobu internetu v Evropě. Součástí směrnice jsou i kontroverzní a laickou i odbornou veřejností značně kritizované články 15 (dříve 11) a 17 (dříve 13).

U složitých projektů dodávek softwaru, u kterých se předpokládá delší doba implementace, není neobvyklá aktuální potřeba na straně objednatele na změnu funkcionality softwaru či způsobu implementace nebo na straně dodavatele na úpravu cenových podmínek. V tomto směru je výhodou odpovídající úprava tzv. změnového řízení (Change Management) v samotné smlouvě o vývoji a implementaci softwaru.

Není překvapením, že moderní technologie jsou a vždy budou o krok napřed oproti platné právní úpravě. Odpovídající právní regulace je však nezbytným předpokladem pro využití technologického potenciálu v praxi.

Na rozdíl od projektů, jejichž výstupem je hmotná věc, se software vyznačuje několika specifiky, které činí jeho vývoj za pomoci tradičních smluvních nástrojů, zejména smlouvy o dílo, značně problematický.

Zatímco občanskoprávní aspekty robotiky jsou již delší dobu předmětem ne vždy realistické diskuse na mezinárodních fórech, problematika trestněprávní odpovědnosti za jednání robotů zůstává poněkud opomíjena. Úměrně s tím, jak poroste autonomie robotů, bude stále obtížnější zjistit, kdo je odpovědný za určité protiprávní jednání, resp. za škodu způsobenou robotem, případně, zda se může z trestní odpovědnosti vyvinit.

Zatímco občanskoprávní aspekty robotiky jsou již delší dobu předmětem ne vždy realistické diskuse na mezinárodních fórech, problematika trestněprávní odpovědnosti za jednání robotů zůstává poněkud opomíjena. Úměrně s tím, jak poroste autonomie robotů, bude stále obtížnější zjistit, kdo je odpovědný za určité protiprávní jednání, resp. za škodu způsobenou robotem, případně, zda se může z trestní odpovědnosti vyvinit.

Jubilejní desátý ročník konference České právo a informační technologie, pořádané již tradičně Ústavem práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity, proběhl v Brně 20. – 21. 9. 2018. Jako obvykle byl program plný zajímavých příspěvků na ne vždy tradiční a ne vždy právní témata.

Od našeho posledního vydání Evropských právních novinek došlo ve vyjednávání mezi Evropskou komisí („Komise“) a Spojeným královstvím k zásadnímu posunu a ochrana práv duševního vlastnictví dostala konkrétnější podobu. Vše je vedeno snahou, aby brexit měl co nejmenší vliv na práva duševního vlastnictví. Přestože se zdá, že většina bodů již byla mezi stranami dohodnuta, některé otázky jsou stále předmětem jednání.

Stále častěji se skloňuje nástup tzv. čtvrté průmyslové revoluce. O rozvoji robotiky a umělé inteligence se hovoří jako o nové výzvě pro 21. století. Jak si právo s touto výzvou prozatím poradilo a jsme vůbec na tento pokrok připraveni? Které právní instituty se budou muset změnit?

Doba se neustále vyvíjí. Význam autonomních systémů a umělých inteligencí (stroje, roboti, algoritmy) s vědeckým pokrokem neustále roste. V současnosti však zatím žádný plně autonomní systém, který by nebyl závislý na lidské instrukci, neexistuje. Je ale pouze otázkou času, kdy se takové systémy na trhu objeví. A v souvislosti s tím vyvstává řada otázek, jakož i nezbytná potřeba uzpůsobení právního řádu.

Dnes je věcí každodenního života, že člověk tráví svůj volný čas hraním počítačových her. Mnohdy si však vůbec neuvědomuje, kolik práce, a to nejen vývojářské, ale i právní, stojí za vytvořením počítačové hry.

Můj příspěvek je o odpovědnosti či neodpovědnosti poskytovatelů služeb informační společnosti. Je to téma možná poněkud exotické, ale zároveň dopadající do života a činnosti skoro nás všech, protože například Wi-Fi používáme někdy téměř všichni.

V rámci originálního konceptu takzvaných kavárenských seminářu, které pořádá jeden ze sedmi studentských spolků Právnické fakulty Univerzity Karlovy - spolek Common Law Society (zkráceně ,,CLS”) - byly tentokrát diskutovány otázky související s problematikou přenosu dat po internetových sítích. Pozvání přijali Mgr. Jana Pattynová, LL.M. a Mgr. Dominik Vítek z AK Pierstone.

Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR je příslušným k rozhodování sporů z doménových jmen, a to jak českých národních domén (ccTLD) .cz, tak domén generických (gTLD), mezi které patří nejznámější např. .com, .net, .org. V neposlední řadě je také jediným sudištěm na světě pro spory ohledně doménových jmen .eu. Spory o česká doménová jména se řídí Pravidly alternativního řešení sporů (dále jen „Pravidla“) a procesní pravidla pak upravuje Řád.

Velkým přínosem pro zaměstnance a uchazeče o zaměstnání je publicita, která se nařízení GDPR věnuje, říká v rozhovoru pro Právní prostor JUDr. David Borovec. Se svým příspěvkem na téma ochrana osobních údajů v personální praxi vystoupí na kongresu Právní prostor 2018.

Hlavní problém odpovědnosti poskytovatelů služeb informační společnosti spočívá v otázce pasivity a aktivního vědomí o protiprávnosti zpracovávaných informací, říká v rozhovoru pro Právní prostor Mgr. František Korbel, Ph. D. Se svým příspěvkem na téma Ne-odpovědnost poskytovatelů služeb informační společnosti v digitálním světě vystoupí na kongresu Právní prostor 2018.

Mnoho společností a institucí v celé Evropě je momentálně zaneprázdněno adaptací na nové nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů („GDPR“), které nabude účinnosti v květnu 2018. Odhlédněme nyní od problematiky osobních údajů a podívejme se na legislativní iniciativu na poli údajů neosobních, protože též volný pohyb neosobních údajů přes hranice členských států může představovat klíčový aspekt budování evropského jednotného digitálního trhu.

Účinnost tzv. GDPR, tedy unijního nařízení o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, se nezadržitelně blíží. Správcům osobních údajů stanoví celou řadu povinností. Některým z nich například ukládá povinnost provést posouzení vlivu na ochranu osobních údajů, které se také označuje zkratkou DPIA, vycházející z anglického Data Protection Impact Assessment.