Interpretace podústavního práva
Otázku uzavření smlouvy v omylu musí obecné soudy posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Komentář k nálezu Ústavního soudu ze dne 19.6.2014, sp.zn. III. ÚS 1804/13
Komentář k nálezu Ústavního soudu ze dne 19.6.2014, sp.zn. III. ÚS 1804/13
V době, pro niž je příznačná hypertrofizace práva prakticky ve všech ohledech (v rovině legislativní primárně jako důsledek nerespektování principů přijatelnosti práva, přiměřenosti právní regulace a dalších pochybení, jejichž výslednicí je mj. tzv. nový dualismus práva; z toho potom pramení další hypertrofické projevy – např. bujení opravných možností), je potřebné se čas od času vracet k podstatě věci a připomínat si některé zdánlivě nesporné zásady. Považujeme proto za důležité obrátit pozornost k limitům úkolů Ústavního soudu, pro což vybrané rozhodnutí dobře poslouží jako příklad.
Ústavní soud trvale zdůrazňuje, že jeho posláním je ochrana ústavnosti, že není součástí soustavy obecných soudů a že mu nepřísluší právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů, s výjimkou případů, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. Při respektování těchto výchozích pozic musí Ústavní soud projevovat značnou dávku zdrženlivosti, neboť se denně střetá s obecnou představou, že by měl fungovat jako jakási „čtvrtá instance“ (s podobným problémem, byť v poněkud jiných rozměrech se ostatně setkávají i Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud). Stojí zde pak často (dosti typicky) otázka, zda v konkrétním případě stěžovatel sleduje skutečně konstitucionálně relevantní zájem na ochraně základních práv a svobod, nebo zda pouze usiluje o to, aby „nesprávné“ (tj. jemu nepříznivé) rozhodnutí obecných soudů bylo v dalších a dalších „instancích“ přezkoumáváno (zpravidla dokonce ve smyslu hodnocení skutkového stavu a dokazování).
Nutno konstatovat, že Ústavní soud ve svých rozhodnutích poskytuje zpravidla návodnou inspiraci k tomu, aby veřejnost (nejen osoby zúčastněné na konkrétním případu, nýbrž i nejširší publikum) tomuto rozdílnému úhlu pohledu porozuměla (byť to je ve skutečnosti snaha sysifovská). Jedním z důležitých závěrů, které jsou takto připomínány, je to, že interpretace tzv. podústavního (jednoduchého) práva je doménou obecného soudnictví, do níž strážce ústavnosti v zásadě nemá zasahovat. To je též memento komentovaného rozhodnutí.
Komentovaný judikát si můžete přečíst zde
Další články
Odpovědnost nemocnice za násilí mezi pacienty
Kdy nemocnice odpovídá za nemajetkovou újmu pozůstalého po pacientovi, kterého během hospitalizace usmrtil jiný pacient?
Výpočet odměny advokáta při zastupování více společně zastoupených osob
Jak řešit situaci, kdy ze společně zastupovaných osob byly úspěšné pouze některé?
Nejlepší zájem dítěte zůstává předním hlediskem rozhodování opatrovnických soudů
Ústavní soud v tomto případě řešil, zda Krajský soud v Praze adekvátně odůvodnil, proč je v nejlepším zájmu tří nezletilých dětí, aby byly svěřeny do tzv. výlučné péče otce s „víkendovým“ stykem matky. V jeho rámci matka třikrát v měsíci děti o víkendu dopravuje z místa bydliště otce, vzdáleného 300 km od jejího bydliště, a zase zpět.
Odměna zmocněnce v adhezním řízení a dobrovolné plnění
Dobrovolné uspokojení nároku poškozeného v průběhu trestního řízení představuje materiální úspěch v řízení
Legitimní očekávání
Společnost od začátku věděla, že k provedení podnikatelského záměru potřebuje nenárokové rozhodnutí správního orgánu



