Vazba "zdržovací"?

Ústavní soud se zabýval situací stěžovatele (obviněného), který se opakovaně omlouval z hlavního líčení z důvodu údajných zdravotních problémů. Krajský soud použitím operativně pátracích prostředků dospěl k závěru, že stěžovatel své zdravotní problémy zveličuje, a že je schopen se hlavního líčení zúčastnit. Nato jej vzal do vazby, kterou několikrát prodloužil.

Konkrétně je proti stěžovateli vedeno trestní stíhání pro zločin podvodu. Stěžovatel byl vzat do vazby, která byla následně nahrazena finanční zárukou. Krajský soud v roce 2019 vydal odsuzující rozsudek, který vrchní soud v roce 2021 zrušil. Ve věci znovu rozhodoval soud prvního stupně, stěžovatel se však opakovaně omlouval z nařízených hlavních líčení ze zdravotních důvodů. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel své zdravotní problémy zveličuje a hlavnímu líčení se aktivně vyhýbá. Rozhodl tak o vzetí stěžovatele do vazby, neboť je zde jednak obava, že se bude stěžovatel skrývat a dále, že bude pokračovat v páchání trestné činnosti. Vazbu následně třikrát prodloužil. Stěžovatel se proti rozhodnutí o vzetí do vazby a jejich prodloužením neúspěšně bránil stížnostmi u vrchního soudu. Ve věci zasáhl Ústavní soud, který zrušil rozhodnutí obou soudů, kterými byla vazba podruhé prodloužena. Ústavní soud zejména zdůraznil, že obstrukce stěžovatele, kterými zdržoval hlavní líčení, nezakládají obavu, že se stěžovatel bude skrývat, a tedy nepředstavují vazební důvod. To platí tím spíše při prodlužování vazby, v rámci něhož je navíc třeba vzít v potaz tzv. doktrínu zesílených důvodů. V mezičase podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona proti všem čtyřem pravomocným vazebním rozhodnutím krajského soudu, potvrzených vrchním soudem (následně vzal stížnost zpět proti těm rozhodnutím, které Ústavní soud zrušil). Nejvyšší soud rozhodl, že první a třetí rozhodnutí o prodloužení vazby porušuje zákon. Zamítl však stížnost proti samotnému rozhodnutí o vzetí do vazby, neboť obava z páchání další trestné činnosti sice naplněna není, nicméně je zde dán útěkový důvod vazby. Obstrukční jednání stěžovatele lze považovat za naplnění obavy ze skrývání se. Stěžovatel se proto obrátil na Ústavní soud.

Ústavní soud dospěl k závěru, že vzetím stěžovatele do vazby byla porušena jeho základní práva a svobody. Má-li trestní soud za to, že obviněný obstruuje (zdržuje) průběh řízení, je soud povinen se nejdříve alespoň pokusit zajistit účast obviněného na řízení mírnějšími prostředky než vazbou, zejména předvedením obviněného. Tomuto ústavnímu požadavku krajský soud nedostál. Stěžovatel byl vzat do vazby bez zákonného důvodu, a tedy v rozporu s čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

Právní věta:

Pro jednání obviněného, které lze důvodně považovat za zdržování hlavního líčení či vyhýbání se mu, lze obviněného vzít do vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu pouze tehdy, pokud soud vyčerpá všechna méně invazivní opatření, která mají za cíl obviněného přimět k účasti na hlavním líčení, zejména předvedení podle trestního řádu.

Převzato z tiskové zprávy Ústavního soudu

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 404/25