Úklid soukromé zahrady, kam padá veřejné listí

Nejvyšší soud zrušil rozsudek ukládající Chlumci nad Cidlinou provádět úklid soukromé zahrady, kam padalo listí a další imise ze stromů z městského pozemku

Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 23. 2. 2023, č. j. 22 Cdo 3552/2021-688, zrušil rozsudek odvolacího soudu Krajského soudu v Hradci Králové i Okresního soudu v Hradci Králové, kterému zároveň vrátil věc k dalšímu řízení.

Žalované město Chlumec nad Cidlinou v podaném dovolání předestřelo vícero důvodů, kvůli kterým se domáhalo zrušení rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud u většiny z nich konstatoval, že nejsou důvodné, resp. relevantní. Nakonec však rozhodnutí krajského soudu, a s ním i soudu 1. instance, zrušil primárně proto, že „odvolací soud nebyl oprávněn žalovanému závazně stanovit konkrétní způsob, jakým má dostát uložené povinnosti zdržet se rušení výkonu vlastnického práva žalobců, a sice uložením povinnosti pravidelného úklidu pozemku žalobců.“

Nejvyšší soud souhlasil s argumentací města i v tom, že odvolací soud nesprávně zvolil jako kritérium pro stanovení míry imisí přiměřené místním poměrům, která měla být městem překročena, frekvenci úklidu. Odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že provádění úklidu zahrady (hrabání listí, sběr květů a vytrhávání nažek) považuje v obdobných lokalitách (zahradách určených k bydlení), na něž dopadají obvyklé imise ze stromů nacházejících se na sousedním pozemku, v průběhu vegetačního období (březen-září) za běžné jedenkrát za měsíc a na podzim v období zvýšeného spadu listí (říjen-listopad) dvakrát za měsíc. S ohledem na vyšší množství spadu na pozemek žalobců, které již přesahuje míru přiměřenou místním poměrům, bylo ale třeba frekvenci úklidu na zahradě žalobců v jednotlivých obdobích podle Krajského soudu v Hradci Králové zdvojnásobit s tím, že se žalobci se žalovaným mají v úklidu pozemku žalobců střídat, přičemž nutný častější úklid pozemku žalobců ze strany žalovaného, než je jedenkrát měsíčně, případně na podzim dvakrát měsíčně, již přesahuje míru přiměřenou místním poměrům.

Nejvyšší soud nepovažoval takový závěr správný, protože úvaha odvolacího soudu byla v tomto směru neúplná, a to mj. proto, že pokud odvolací soud v rámci provedeného dokazování (zejména rozsáhlého místního ohledání v lokalitě žalovaného) vůbec nezjišťoval, jaká je v dané lokalitě četnost úklidu spadaného listí a dalších obdobných imisí v případě obdobných pozemků, jako je zahrada žalobců, nemohl dospět k závěru o běžné frekvenci úklidu v jednotlivých obdobích roku.

Nejvyšší soud přitom konstatuje, že odvolacím soudem zvolené kritérium četnosti úklidu je také značně subjektivní, neboť četnost úklidu sama o sobě nic neříká o tom, jaké množství imisí na daný pozemek vlastně dopadá, a zda je toto množství přiměřené místním poměrům či nikoliv. Imise sice mohou na pozemek dopadat v množství zcela přiměřeném místním poměrům, přesto je může vlastník pozemku odklízet třeba každý den např. s ohledem na to, že má vyšší nároky na vzhled zahrady, nachází se zde bazén, jehož filtrace by se mohla zanést a poškodit apod., anebo zcela naopak v množství již nad míru přiměřenou místním poměrům, avšak vlastník pozemku přesto nebude úklid provádět o nic častěji, než je v dané lokalitě běžné, neboť např. jeho požadavky na vzhled zahrady nejsou tak vysoké, využívá ji k účelům, na něž větší spad listí nemá negativní vliv, neumožňuje mu to věk či zdravotní stav apod. Za vhodnější proto považuje Nejvyšší soud zvolit takové kritérium, které by množství imisí – spadaného listí, nažek a větví, určilo nějakým způsobem objemově, neboť pouze tak může být míra imisí objektivně posuzována.

V závěru odůvodnění svého rozsudku pak senát Nejvyššího soudu, kterému předsedal Mgr. Michal Králík, Ph.D., a dalšími členy senátu byli JUDr. Jiří Spáčil, CSc., a Mgr. David Havlík, konstatuje, že pokud se v další fázi řízení poměry mezi účastníky řízení nezmění a skutkový stav nedozná žádných zásadních změn, je namístě uvažovat i o dalším, jiném řešení sporu, které by přicházelo v úvahu.

Senát Nejvyššího soudu k tomu dospěl na základě konstatování, že jakékoliv méně invazivní metody než kácení stromů ke snížení imisní zátěže nepovedou, mírnější redukce vzrostlých stromů ke snížení spadu nepovedou také a výraznější redukce jsou považované za přestupek na úseku ochrany životního prostředí, protože podle závěrů znaleckého dokazování by bylo jediným způsobem eliminace dosavadního imisního působení skácení stromů. Tento postup však není možný pro opakovaná pravomocná rozhodnutí správních orgánů. V dané věci se tak preventivní postupy, které by bránily imisnímu obtěžování, zjevně vyčerpaly. Nejvyššímu soudu jsou mimo to známy i závěry z mimosoudních jednání týkajících se úklidu spadaného listí, nažek a větví z pozemku žalobců, kdy k uzavření dohody nedošlo pro odlišné představy účastníků o frekvenci úklidu. Žalované město v dovolání navíc uvádí, že žalobci nejsou spokojeni ani s kvalitou prováděného úklidu, který probíhá v rámci exekuce.

Jestliže v dané věci v současné době nelze vysledovat žádné jiné řešení, které by rozumným a spravedlivým způsobem uspořádalo právní poměry účastníků, zastává Nejvyšší soud názor, že v tomto zcela výjimečném a atypickém případě lze – z důvodu v rozhodnutí podrobně uvedených – zvažovat řešení, jež bude spočívat ve finanční kompenzaci, a to bez ohledu na to, že s takovým řešením úprava § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., tedy občanského zákoníku, výslovně nepočítá.


Převzato z tiskové zprávy Nejvyššího soudu

Celý text rozsudku č. j. 22 Cdo 3552/2021-688


Hodnocení článku
100%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články