K odpočtu daňových ztrát v jiném členském státě

Česká legislativa, jenž plátci daně, který byl založen v jiném členském státě a je nyní daňovým rezidentem v České republice, neumožňuje provést odečet daňové ztráty, která vznikla v tomto jiném členském státě v době, kdy v něm byl rezidentem, je v souladu s právem EU.

Aures je Nizozemská společnost, která založila v lednu 2008 organizační složku v České republice. Následující rok se místo vedení přesunulo z Nizozemí do České republiky ačkoliv společnost zůstává dále zapsána v Nizozemsku a řídí se právem Nizozemska. Přesun místa vedení učinil ze společnosti daňového rezidenta České republiky.

Následně se společnost pokusila o daňový odečet ztráty, kterou utržila v roce 2007 jako nizozemský rezident, ze základu daně v daňovém přiznání podaném podle českého práva za rok 2012.

Finanční úřad tento odpočet odmítnul s tím, že české právo umožňuje odpočet daňové ztráty vzniklé v jiném členském státě pouze v případě spojení nebo rozdělení nebo prodeji podniku, což nebyl tento případ.

Aures toto rozhodnutí napadl u soudu a Nejvyšší správní soud se obrátil na Evropský soudní dvůr s otázkou, zda ustanovení českého práva, neumožňující v případě přesunu místa vedení a tudíž i daňové rezidence z jiného členského státu do České republiky odečet daňové ztráty vzniklé v tomto jiném členském státě před tímto přesunem, je kompatibilní se zásadou principu svobody usazování.

Nynějším rozhodnutím Soudní dvůr říká, že české právo opravňuje české společnosti k daňovému odpočtu vzniklému v České republice v průběhu určitého daňového roku, kterým si sníží zdanitelné příjmy vzniklé v následných letech. Jelikož napadené ustanovení českého práva brání českému daňovému rezidentu založenému v jiném členském státě provést odečet ztrát vzniklých v době, kdy byl daňovým rezidentem v jiném členském státě, představuje toto ustanovení rozdílné daňové zacházení.

Soud však zdůrazňuje, že takové společnosti a společnosti české nejsou ve srovnatelné situaci s ohledem na cíl zachování práva ukládat daně mezi členskými státy a zabránění dvojímu odečtu daňových ztrát. Proto Evropský soudní dvůr rozhodl, že tato česká legislativa, která toliko nezachází stejně s objektivně různými situacemi, není v rozporu s principem svobody usazování.

Celý text rozsudku si můžete přečíst zde