Whistleblowing jako ochrana před krizovými situacemi ve firmách
Zaměstnanci by se již nemuseli obávat ozvat se v případě, kdy zjistí, že se jejich zaměstnavatel dopouští protiprávního jednání. Toto jednání budou moci bezpečně oznámit prostřednictvím povinně zřizovaných vnitřních oznamovacích systémů.
Zavedení vnitřních oznamovacích systémů ukládá směrnice EU o whistleblowingu (dále jen „směrnice“)[1] .
O problematiku whistleblowingu se zvedl zájem zejména v souvislosti s nedávnými skandály, např. LuxLeaks, Panama Papers nebo kauza Cambridge Analytica, ve kterých se zaměstnanci dotčených společností odhodlali upozornit na ohrožení veřejného zájmu uvnitř těchto společností.
Směrnice poskytuje oznamovatelům vedle utajení totožnosti a důvěrnosti informací navíc i ochranu před případným odvetným opatřením ze strany zaměstnavatele či jiného subjektu jako je např. propuštění, zamezení karierního postupu, převedení na nižší pozici nebo omezení spolupráce. Směrnice by měla být do českého právního řádu transponována do 17. 12. 2021, přičemž pro povinnosti zavést interní kanál pro oznamování ukládá směrnice delší transpoziční lhůtu, a to do 17. prosince 2023. Cílem českého zákonodárce v souvislosti s chystaným zákonem o ochraně oznamovatelů, který směrnici implementuje do českého právního řádu, je kromě ochrany oznamovatelů též snaha zvýšit u široké veřejnosti povědomí o problematice whistleblowingu a zlepšit současný nelichotivý obraz oznamovatelů tak, aby byl whistleblowing viděn v novém, pozitivnějším světle.
Podle připravovaného zákona budou muset příslušní zaměstnavatelé zavést vnitřní oznamovací systém do 90 dnů od nabytí účinnosti zákona. Jedná se o zaměstnavatele, kteří v uplynulém kalendářním čtvrtletí zaměstnávali v průměru nejméně 50 zaměstnanců, všechny veřejné zadavatele podle zákona o zadávání veřejných zakázek (s výjimkou obce s méně než 10 000 obyvateli, až na obec s rozšířenou působností), a dále zaměstnavatele vykonávající specifickou činnost uvedenou v ustanovení § 8 chystaného zákona. Zaměstnavatel může vedením vnitřního oznamovacího systému (VOS) pověřit třetí osobou (tzv. outsourcovat), nicméně se tím nezbaví své odpovědnosti za plnění povinností v souvislosti s VOS. Zaměstnavatelé ze soukromého sektoru s počtem zaměstnanců menším než 249 mohou VOS též sdílet.
Zaměstnavatelé budou dále povinni určit tzv. příslušnou osobu, která bude odpovědná za přijímání, správu a řešení oznámení. Tato osoba pak bude vázána mlčenlivostí, a to i po skončení výkonu činnosti pro daného zaměstnavatele, přičemž za řádný výkon své činnosti nesmí být tato osoba postihována.
Za porušení povinností uložených zákonem bude zaměstnavatelům hrozit pokuta až milion korun nebo pět procent z čistého obratu dosaženého za poslední účetní období. Nutno zmínit, že pokuta ovšem bude dle chystaného zákona hrozit i tomu, kdo by vědomě oznámil nepravdivé informace.
Zaměstnavatelé by proto již nyní měli podrobit kontrole svůj dosavadní whistleblowing mechanismus a přizpůsobit jej novým požadavkům chystaného zákona, včetně úpravy ochrany osobních údajů, která s tím souvisí. V zájmu všech zaměstnavatelů by měla být snaha zavést jasný interní mechanismus, který by zaměstnancům poskytl diskrétní a bezpečné řešení případného protiprávního jednání uvnitř organizace. Efektivní whistleblowing mechanismus by měl totiž zaměstnance podpořit v tom, aby nejprve podali svá oznámení interně, než se případně obrátí na příslušný regulatorní orgán či tisk.
[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019, o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie.
Další články
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (2. část)
Zavádění umělé inteligence ve velké české nemocnici ukazuje, že realita má k bezhlavému nadšení daleko a naráží na přísnou regulaci. Praktické zkušenosti z compliance projektu odhalují rizika spojená s neoficiálním využíváním AI nástrojů a chybějící interní správou. Ukazuje se tak, že bezpečné zavádění AI se neobejde bez jasné strategie, auditů a kontinuálního vzdělávání zaměstnanců.
Digitální klon zemřelého člověka: Právní limity simulace identity po smrti
Představme si, že po smrti blízkého člověka přijde rodině zpráva z chatovací aplikace. Není to starý e-mail ani automatická vzpomínka ze sociální sítě.
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (1. část)
Implementace nástrojů umělé inteligence už pro právníky není hudbou budoucnosti, ale každodenní realitou. Zapomeňte však na tradiční přístup „odškrtávání checklistů“. V éře AI totiž regulace přímo diktuje samotný technický design produktů. Jak se úspěšně zorientovat v džungli desítek evropských předpisů, na co si dát pozor při mapování datových toků a proč musí právníci při vývoji aplikací sedět u jednoho stolu s programátory a produktovými manažery?
Kdy musí zahraniční firma odvádět daně v tuzemsku? Někdy stačí i jediný zaměstnanec na home office
Práce na dálku z jiné země je čím dál častější. Přestože se podmínky prezence na pracovišti rozvolnily, žádná benevolence už neplatí v tom, kde a jak firmy, potažmo zaměstnanci musí odvádět daně. Systém přitom není nejpřehlednější, a tak svádí k chybám.
Prediktivní analytika při správě daní
Daňová kontrola byla dlouho vnímána především jako nástroj zpětného ověření. Správce daně posuzoval, zda daňový subjekt v minulosti správně přiznal daň, zda doložil rozhodné skutečnosti a zda jeho tvrzení odpovídá realitě. Tento model má své pevné místo i v budoucnu. U části daňových rizik však naráží na praktický limit: pokud správce daně reaguje až ve chvíli, kdy je škoda způsobena, může být její náprava obtížná, ne-li fakticky nemožná.
