Novela zákona o dluhopisech předjímá zavedení institutu agenta pro zajištění i mimo oblast dluhopisů

Nenápadné ustanovení v závěrečné části zákona však poměrně revolučně rozšiřuje institut agenta pro zajištění i mimo oblast dluhopisů – typicky pak do oblasti zajištění komerčních úvěrů. Níže shrnujeme zásadní body novely a její možné dopady v rámci obchodního styku, zejména potom v souvislosti se syndikovanými a klubovými úvěry na českém trhu.

Agent pro zajištění v souvislosti s dluhopisy

Splacení dluhopisu a vyplacení výnosu (resp. i jiné dluhy související s dluhopisy) je možné zajistit mj. zřízením zástavního práva. Novela předjímá, že práva věřitele, zástavního věřitele nebo jiného příjemce zajištění může vykonávat vlastním jménem ve prospěch oprávněných osob právě agent pro zajištění. Agent pro zajištění by tak mohl kupříkladu vykonávat zástavní právo v exekuci či přihlašovat zajištění v rámci insolvenčního řízení.

Osoba agenta pro zajištění

Novela neomezuje, kdo může být agentem pro zajištění. Je tak ponecháno na svobodné vůli věřitele, koho svým jménem nechá vůči dlužníkovi i třetím osobám vykonávat jeho práva.

Realizace institutu agenta pro zajištění a další aspekty

Smlouva s agentem pro zajištění musí být písemná. Oprávnění agenta pak působí vůči všem, tedy s účinky erga omnes. Smlouva by potom měla typicky vymezit práva a povinnosti agenta pro zajištění (včetně práva agenta na úplatu), jakož i předpoklady pro výkon činnosti agenta pro zajištění, a to zejména s ohledem na možnou změnu agenta v budoucnu.

Agent pro zajištění nesouvisející s dluhopisy

Novela nově a v českém právním řádu revolučně umožňuje použití institutu agenta i pro zajištění dluhů nesouvisejících s vydáváním dluhopisů. Typickým příkladem může být poskytnutí syndikovaného úvěru bankami.

V současnosti je obvyklým způsobem zapojení agenta pro zajištění v syndikovaných úvěrech institut tzv. aktivní solidarity (tj. agent pro zajištění je sám jako jeden z věřitelů společně a nerozdílně oprávněn ze zajištění s ostatními věřiteli a z toho titulu může vykonávat všechna práva a plnit povinnosti ze zajištění s účinností pro ostatní věřitele). Tato právní konstrukce byla v minulosti testována v několika velkých insolvenčních řízeních.

Určitým omezením této konstrukce je právě nutnost, aby byl agent pro zajištění v každém okamžiku věřitelem (alespoň minimální části) úvěru. To může omezovat zejména převoditelnost úvěru a jeho obchodování na sekundárním úvěrovém trhu.

Nová konstrukce v zákoně o dluhopisech tak umožňuje (v mezinárodní praxi obvyklejší) režim, kdy agent pro zajištění nemusí být sám přímo věřitelem (úvěru). Agent pro zajištění vykonává práva věřitele, zástavního věřitele nebo jiného příjemce zajištění vlastním jménem ve prospěch oprávněných osob. To platí i pro případ insolvenčního řízení, výkonu rozhodnutí nebo exekuce týkajících se zástavce nebo jiného poskytovatele zajištění nebo jejich majetku. Plnění získané ze zajištění pak náleží oprávněným osobám v poměru určeném v úvěrové smlouvě či jiném podobném finančním dokumentu.

Je samozřejmě otázkou, jak a kdy se novinka prosadí v praxi bankovního financování. Lze očekávat, že věřitelské banky budou v zavádění novinky opatrné s ohledem na riziko novosti a výkladu právní úpravy.

Další změny

Novela rovněž upravuje vztah k jiným právním předpisům. Jde např. o zápisy do katastru nemovitostí nebo jiných veřejných seznamů, případně též veřejných rejstříků. Součástí novely je celá řada novelizací dalších právních předpisů, jakož i úprava zajištěných dluhopisů předjímající mj. separátní nakládání s tzv. krytým blokem v případě insolvence emitenta.