3. květen - Mezinárodní den svobody tisku

Svoboda tisku představuje právo na svobodný projev v hromadných sdělovacích prostředcích, jako je tisk, ale i rozhlas, televize či masmédia jako internet. Jde zejména o možnost bez cenzury veřejně sdělovat informace a svobodně vyjadřovat názory.

Svoboda tisku je nepochybně součástí svobody projevu a jako taková nebyla vždy samozřejmostí. V mnoha zemích se s ní nesetkáme dodnes. Svoboda tisku a médií jde nepochybně ruku v ruce s demokratickým a právním státem, neboť nejméně svobodná média jsou ve státech s nedemokratickými režimy (viz níže Index).

Svoboda projevu patří mezi základní práva a svobody. Podle čl. 10 odst. 1. Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv platí, že: „Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice.“ V České republice je tato svoboda na ústavní úrovni zakotvena v čl. 17 Listiny základních práv a svobod, kde stojí, že svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny, a že každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Článek také výslovně stanovuje nepřípustnost cenzury.

Reportéři bez hranic

V celosvětovém měřítku jsou v oblasti ochrany svobody tisku významnými aktéry Reportéři bez hranic (z francouštiny Reporters sans frontières, RSF), nevládní organizace založená roku 1985, která sídlí v Paříži. Toto neziskové sdružení brání nezávislost novinářů a médií před politickým, korporátním nebo náboženským vlivem, střetem zájmů a jinými nátlaky, které by mohly stát v cestě pravdě a přístupu k informacím. RSF dokonce předkládá legislativní návrhy s cílem zlepšit vnitrostátní zákony ovlivňující média, a snaží se posílit mezinárodní ochranu novinářské svobody.

Reportéři bez hranic organizují nebo jsou partnerem takových událostí jako jsou mezinárodní dny, ceremonie a festivaly, které vzdávají hold novinářům za jejich neustálé úsilí a za obranu svobody médií po celém světě. Tyto události také umožňují RSF ukázat svou každodenní činnosti a upozornit mezinárodní společenství na situaci novinářů, kteří jsou vězněni nebo museli uprchnout ze své země.

Indexy

Organizace Reportérů bez hranic monitoruje situaci ve světě pomocí indexů – nejvýznamnějším je index svobody tisku, ale existuje i index internetové cenzury a dohledu.

Index svobody tisku (The World Press Freedom Index) byl poprvé zveřejněn roku 2002, a od té doby vzrůstal jeho vliv. Mnoho vlád se dokonce obává jeho zveřejnění.[1] Tento index řadí 180 zemí světa podle tamější úrovně svobody pro novináře. Měří se pluralita, nezávislost médií, cenzura, transparentnost, kvalita legislativy a bezpečnost novinářů v každém státu. Údaje se získávají na základě odpovědí z dotazníku, který je zasílán novinářům, mediálním pracovníkům, a dalším výzkumným specialistům po celém světě.

Na prvních příčkách žebříčku se v roce 2020 drží Skandinávie, Dánsko, a celkově většina evropských zemí. Co se týče zemí mimo Evropu, je na tom velmi dobře Jamajka, Kostarika, ale i Nový Zéland nebo třeba Kanada. Naopak nejhorší stav „svobody“ pro média a novináře je v zemích jako Severní Korea, Turkmenistán, Eritrea, ale i třeba v Číně nebo Íránu, a zkrátka obecně v zemích nedemokratických. Česká republika je letos na 40. místě, což je propad o celých 6 příček oproti roku 2018, kdy jsme byli 34. Pro srovnání třeba Slovensko je tento rok na 33. místě a Spojené státy americké mají 45. příčku. Jak si stojí jednotlivé státy si můžete prohlédnout zde.

Česká republika podle RSF

Reportéři bez hranic se obávají rostoucí koncentrace médií v České republice. Čeští novináři čelí velkým výzvám, jako jsou hrozby pro veřejné vysílání ze strany vládních kontrolních orgánů a internetových podvodných kampaní, což vede k tomu, že neustále klesá počet kritických novinářů. Verbální útoky proti novinářům ze strany vrchních představitelů státu vyvolaly nedůvěru k médiím a despekt vůči novinářům. Také v ČR roste obava z koncentrace vlastnictví médií v rukou několika oligarchů. Tento proces vyvrcholil v říjnu 2019, kdy nejbohatší Čech Petr Kellner získal CME media group, jejíž součástí je i TV Nova. Přestože Kellner popírá jakékoli politické zájmy, rozsáhlý výzkum dvou českých investigativních reportérů odhalil, že společnost vlastněná Kellnerem financovala PR kampaň, která zmobilizovala síť odborníků a novinářů s cílem zlepšit čínský obrázek v České republice.[2]

Závěr

S vývojem nových technologií a s globalizací světa rostou i nové možnosti, jak se svobodně projevovat a vyjadřovat své názory. Každý má prostřednictvím internetu možnost pouhým kliknutím získat informaci z opačného konce planety. Musíme si ovšem dávat pozor, do jakého zdroje vkládáme svou důvěru, a vzít v úvahu i konkrétní situaci v dané zemi. Svobody tisku bychom si měli vážit a bránit ji za každou cenu, aby svobodou zůstala. Není to pouhá náhoda, že v Indexu svobody tisku jsou novináři nejméně svobodní zrovna v nedemokratických zemích. Ne nadarmo se totiž říká, že média jsou hlídacím psem demokracie.