Prověřování zahraničních investic v České republice

K 1. 5. 2021 nabyl účinnosti zákon č. 34/2021 Sb., o prověřování zahraničních investic a o změně souvisejících zákonů (zákon o prověřování zahraničních investic; dále jen „zákon“), jenž navazuje na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/452 ze dne 19. března 2019, kterým se stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic směřujících do Unie (dále jen „nařízení“). Zákon stanovuje právní rámec prověřování některých zahraničních investic z důvodu ochrany bezpečnosti České republiky a vnitřního či veřejného pořádku, a ukládá rovněž některé povinnosti zahraničním investorům. Pravidla stanovená zákonem mají směřovat ke sledování potenciálně rizikových kapitálových toků proudících do České republiky, k prověřování podezřelých transakcí a k případnému omezení těch, které budou vyhodnoceny jako rizikové.[1] Zákon následuje rámcovou právní úpravu obsaženou v nařízení, avšak v některých případech volí úpravu detailnější a rozšiřuje úpravu uvedenou v nařízení, což připouští i důvodová zpráva k zákonu.[2]

Zahrahniční investice

Jak již název zákona napovídá, právní úprava v něm obsažená se vztahuje na zahraniční investice, kterými se pro účely zákona rozumí: „majetková hodnota v jakékoli podobě, kterou zahraniční investor poskytnul nebo poskytne za účelem výkonu hospodářské činnosti v České republice, a která zahraničnímu investorovi umožňuje vykonávat účinnou míru kontroly provádění této hospodářské činnosti.“[3]

Pro definici zahraniční investice jsou tedy mj. zásadní pojmy zahraniční investor a účinná míra kontroly provádění hospodářské činnosti.

Zahraničním investorem[4] se dle § 2 odst. 1 zákona rozumí každý, kdo uskutečnil nebo hodlá uskutečnit zahraniční investici v České republice a:

1. není státním občanem České republiky nebo občanem jiného členského státu Evropské unie,
2. nemá sídlo v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie nebo
3. je přímo či nepřímo ovládán[5] tím, kdo splňuje požadavky podle písmen a) nebo b).