[1] V průběhu roku 2021 tlak na vakcinaci sílil, až na začátku prosince 2021 Ministerstvo zdravotnictví novelizovalo tzv. očkovací vyhlášku[2], na jejímž základě se očkování proti covidu-19 stalo pro vybrané skupiny obyvatelstva povinným.[3] I když po podání senátorského návrhu na zrušení této novely k Ústavnímu soudu a po veřejném odporu nový ministr zdravotnictví Válek novelu očkovací vyhlášky a s ní povinné očkování zrušil[4], obavy z toho, jak snadné je povinnou vakcinaci proti covidu-19 zavést, s námi zůstávají. Zajímavý je i osud druhé části příslibu ministra Blatného – státem převzaté garance za očkování.
První část článku si můžete přečíst zde.
Neexistence zvlášť závažné újmy na zdraví
V odpovědi MZd adresované paní A na její žádost se dále uvádí, že s ohledem na povahu nežádoucího účinku (újmy na zdraví), zlepšující se tendenci, návratu k pracovnímu uplatnění, byť s jistými, ale snesitelnými, obtížemi a vzhledem ke schopnosti zapojit se do běžného chodu života i do společnosti nedospělo MZd k závěru, že se v jejím případě jedná o zvlášť závažné ublížení na zdraví, které jako předpoklad náhrady újmy stanoví zákon č. 569/2020 Sb. Ministerstvo paní A informovalo, že výklad pojmu „zvlášť závažné ublížení na zdraví“ je třeba hledat v občanskoprávní judikatuře vyšších soudů, a připojilo poučení: „Zvlášť závažným ublížením na zdraví ve smyslu § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se rozumí ta nejtěžší zdravotní poškození mající následky srovnatelné svou závažností s usmrcením blízké osoby, popřípadě velmi těžká zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem, což bude mít citelný dopad do osobnostní sféry blízkých osob, a jejich duševní útrapy tak budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že následky zranění nebudou nejtěžší. Za zvlášť závažné ublížení na zdraví nelze bez dalšího považovat každou poruchu na zdraví trvající nejméně šest týdnů.“ Z toho důvodu, jak paní A sdělilo MZd, nelze odškodnit jí doložené posouzení bolestného a požadovanou náhradu ztráty na výdělku. MZd nezapomnělo být účastné a svůj přípis adresovaný paní A zakončit slovy: „Ministerstvo zdravotnictví velice lituje Vašich prodělaných obtíží, které mohly vzniknout v souvislosti s očkováním proti onemocnění covid-19 vakcínou Comirnaty… Je nám líto, že pro Vás nemáme příznivější zprávu. Tímto považujeme Vaši žádost za vyřízenou a upřímně přejeme maximální zotavení.“
Paní B ministerstvo sdělilo, že její potíže po očkování, zahrnující hospitalizaci, závratě a bolesti hlavy, bolesti oka, herpes zoster na jedné straně obličeje a ve vlasové části, postupně zasáhnuvší i oko, zvýšení nitroočního tlaku na oku postiženým herpesem, dlouhodobá pracovní neschopnost a nutnost léčby na neurologii a na očním bez dalšího nepředstavují zvlášť závažné ublížení na zdraví, jak stanoví zákon. Pana C MZd vyzvalo k uvedení toho, v čem dle jeho názoru spočívá zvlášť závažné ublížení na zdraví, poté, co pán v žádosti popsal, že u něj po očkování došlo k náhlému kolapsu, byl převezen RZ do nemocnice, kde byl hospitalizován na JIP, kde absolvoval různá vyšetření, zhoršil se mu zrak a užívá několik léků.
První, co lze z přípisů adresovaných paním A a B a panu C vydedukovat, je, že když tito žadatelé formulovali svou žádost, tak docela nerozuměli tomu, co se tou zvlášť závažnou újmou na zdraví myslí. Pokud se před sepsáním své žádosti inspirovali postupem doporučeným MZd na jeho stránkách[5], asi se není čemu divit. Prvním bodem doporučeného postupu u základních předpokladů pro podání žádost je: „Došlo k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného v důsledku očkování vakcínou proti onemocnění covid-19“ a pod nadpisem stojí: „Nárok na úhradu újmy tak nevzniká například u krátkodobých mírných zdravotních obtíží jako je horečka, alergická kožní reakce apod., ale ani u déletrvajících obtíží, nelze-li takovou újmu hodnotit jako zvlášť závažné ublížení na zdraví.“ Pro žadatele zní takové pokyny jako pohádkové: „Jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co.“
Je velmi nešťastné, že v zák. č. 116/2020 Sb. je skutečně závažné ublížení na zdraví stanoveno jako podmínka pro odškodnění. Nešťastné to je už proto, že ani tento zákon, ani jakýkoli jiný právní předpis nedefinuje, co se pod pojmem zvlášť závažné ublížení na zdraví rozumí. Jak lze pozorovat v odpovědi MZd paní A, MZd tento pojem vyložilo za použití rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4210/2018, ze dne 27. června 2019. Takovýto výklad se nabízí a autorka sama ho ve svém článku[6] z ledna 2021 použila, když upozorňovala na skutečnost, že nově přijatý zák. č. 569/2020 Sb. k odškodnění poškozených po očkování proti covid-19 nepovede. Jedná se však o výklad správný?
Ve shora uvedené věci šlo o to, že poškozená (holčička) utrpěla při dopravní nehodě roztržení pravé poloviny bránice s výhřezem pravého laloku jaterního do dutiny hrudní, oboustranné pohmoždění plic, zlomeninu těla druhého bederního obratle, pohmoždění stěny hrudníku a břišní stěny, pohmoždění čelní krajiny s podkožním krevním výronem, otřes mozku a poškození okohybných svalů či nervů. Holčička upadla po nehodě do bezvědomí, které trvalo téměř tři týdny, prakticky šest měsíců musela být upoutána na lůžku bez možnosti pohybu. Těžká vnitřní zranění ji ohrožovala na životě, léčila se mimořádně dlouhou dobu. Jenže v této věci nešlo o odškodnění poškozené holčičky (primární oběti), nýbrž přiznání odškodnění podle § 2959 o. z., tedy odškodnění sekundárních obětí – rodičů primárně poškozené holčičky. A rozhodovalo se o odškodnění duševních útrap sekundární oběti, nikoli o odškodnění primární oběti, tedy nikoli o odškodnění bolestného, ztížení společenského uplatnění atd.
Z výše uvedeného důvodu má autorka za to, že použít výklad pojmu zvlášť závažné ublížení na zdraví na základě výkladu obsaženého v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4210/2018, pro interpretaci tohoto pojmu tak, jak je použitý v zák. č. 116/2020 Sb., respektive zák. č. 569, není správné. Takový výklad by byl v rozporu s požadavkem čl. 24 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (dále jen „Úmluva“) na spravedlivou náhradu škody osobě, která utrpěla újmu způsobenou zákrokem. Mimořádně přísné hodnocení újmy primárně poškozené ve výše popsaném případě bylo podle názoru autorky možné právě jen proto, že se jednalo o odškodnění sekundárních obětí ve smyslu ust. § 2959 občanského zákoníku, nikoli oběti, tedy primárně poškozené, samotné.
Je jen stěží pochopitelné, s jakou lehkomyslností zákonodárci v r. 2020 formulovali tuto podmínku pro odškodnění újmy po povinném očkování, když přitom pojem zvlášť závažné ublížení na zdraví nedefinovali. Není divu, že se pak zejména poškození mohou domnívat, že záměr byl nikoho nikdy neodškodnit.
Jak lze soudit z webových stránek i z dopisů MZd zaslaných poškozeným, MZd má za to, že užití pojmu zvlášť závažné ublížení na zdraví je v zák. č. 116/2020 Sb. i v zák. č. 569/2020 Sb. stejné. Tak tomu však není. Zatímco v zákoně č. 116/2020 Sb. je zvlášť závažné ublížení na zdraví podmínkou odškodnění (Stát nahradí osobě, která se podrobila povinnému očkování, jež provedl poskytovatel zdravotních služeb, /dále jen „očkovaný“/, dojde-li následkem povinného očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpěné bolesti, ztrátu na výdělku a ztížení společenského uplatnění způsobené povinným očkováním…), v zákoně č. 569/2020 Sb. zvlášť závažné ublížení na zdravíje jen jednou z podmínek na výběr, za kterých je očkovaným přislíbeno odškodnění. (Stát nahradí osobě, která se nechala očkovat léčivým přípravkem podle § 1 odst. 1, újmu způsobenou očkováním léčivým přípravkem podle § 1 odst. 1, došlo-li následkem tohoto očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpění bolesti, ztrátě na výdělku nebo ztížení společenského uplatnění…) V případě uplatnění náhrady újmy podle zák. č. 569/2020 Sb. by tedy mělo stačit splnění jedné z podmínek: buď nastane zvlášť závažné ublížení na zdraví nebo dojde k vytrpění bolesti nebo ztrátě na výdělku nebo ke ztížení společenského uplatnění. Kdyby měl zákonodárce v úmyslu zvlášť závažnou újmu na zdraví stanovit jako podmínku pro náhradu vytrpěné bolesti, ztráty na výdělku a ztíženého uplatnění, jistě by použil formulaci obsaženou v dříve přijatém zákoně č. 116/2020 Sb.
Pokud bychom odmítli jazykový výklad s odůvodněním, že by to mohlo vést ke vzniku hodnotových rozporů v právním řádu[21], mohli bychom použít výklad teleologický (zkoumá účel) a účelem je spravedlivé odškodnění osoby, která utrpěla újmu způsobenou zákrokem, jak vyžaduje čl. 24 Úmluvy. Dále bychom mohli použít výklad historický, v němž se bere v potaz např. důvodová zpráva k zákonu. Z důvodové zprávy k zák. č. 569/2020 Sb. se dozvídáme, že odškodnění újmy způsobené očkováním proti covidu-19 by mělo být řešeno obdobně jako odškodnění újmy způsobené povinným očkováním podle zák. č. 116 (tedy zvlášť závažná újma by byla podmínkou). Zároveň se však v důvodové zprávě uvádí, že „smlouvy uzavírané s výrobci očkovacích látek obsahují ustanovení, podle nějž bude výrobce náklady na úhradu případné újmy regresně vymáhat po státu, jedná se fakticky pouze o zjednodušení postupu, jak by se mohl pojištěnec k odškodnění dostat“. Pokud by však poškozený požadoval náhradu újmy od výrobce vakcíny, podmínka zvlášť závažného ublížení na zdraví by stanovena nebyla a rovněž rozsah náhrady újmy by byl výrazně širší, než umožňuje zák. č. 569/2020 Sb., resp. zák. č. 116/2020 Sb.
Jakmile je založena pochybnost o výkladu, uplatní se známé metapravidlo (pravidlo o pravidlech výkladu) veřejného práva in dubio pro libertate(v pochybnostech ve prospěch svobody) či in dubio pro mitius (v pochybnostech mírněji). Při práci s pravidlem in dubio pro libertate nemá být primárně hodnocena správnost určitého výkladu, ale jeho předvídatelnost, neboť důvodem existence tohoto pravidla je právní jistota adresátů práva.[7] I s přihlédnutím k tomu se autorka domnívá, že by MZd nemělo jako podmínku náhrady újmy na zdraví po očkování proti covidu-19 prokázání zvlášť závažné újmy na zdraví vyžadovat.
Zákon č. 569/2020 Sb. pak co do rozsahu náhrady odkazuje na zákon č. 116/2020 Sb., podle nějž se hradí vedle vytrpěné bolesti, ztráty na výdělku a ztížení společenského uplatnění i účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví očkovaného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost. Co se týče účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví očkovaného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost, tyto se hradí „tomu, kdo je vynaložil“. Autorka má za to, že byl-li tím, kdo tyto náklady vynaložil, očkovaný, hradí se jemu, vynaložila-li je třetí osoba, hradí se třetí osobě.
Jaké nároky se Ministerstvo zdravotnictví chystá odškodnit
V postupu doporučeném MZd při podání žádosti o náhradu újmy způsobené očkováním proti onemocnění covid-19[8] se uvádí, že „lze uplatňovat a) vytrpěné bolesti, b) ztrátu na výdělku nebo c) ztížení společenského uplatnění“ s tím, že tyto nároky je třeba stejně jako vlastní újmu na zdraví nejen tvrdit, ale také podložit potřebnými podklady. Nejprve je třeba říci, že „nebo“ v tomto materiálu působí poněkud zavádějícím dojmem, i když je doslova opsáno z ust. § 2 zák. č. 569/2020 Sb. Toto „nebo“ je třeba chápat ve slučovacím významu (v konečném důsledku mohou nastat i obě možnosti), jak lze usoudit i z toho, že v zákoně se vyskytuje bez předchozí čárky, zatímco při použití čárky před „nebo“ by se jednalo o poměr vylučovací (platila by jen jedna z možností).
Těžko říct, zda mají tvůrci výše uvedeného materiálu tak vysoké mínění o žadatelích nebo zda se jedná o záměr, každopádně MZd žadatelům neradí, jak uvedené složky náhrady a jejich výši prokázat, ale především je nepoučí, že ztížení společenského uplatnění naopak od bolesti vyjadřuje obtíže trvalého charakteru, které poškozeného omezují či přímo vyřazují z různých sfér života. Ministerstvo žadatelům ani nesděluje, že dle praxe se k hodnocení následků přistupuje až tehdy, je-li zdravotní stav poškozeného stabilizovaný, v případě ztížení společenského uplatnění to nebývá dříve než rok od vzniku újmy.
Ačkoli soud může zajisté výši těchto náhrad modifikovat, pro účely odškodnění ze strany MZd se pro vyčíslení vytrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění, resp. překážky lepší budoucnosti, asi nejlépe hodí Metodika Nejvyššího soudu k § 2958 o. z. (dále jen „Metodika“)[9]. V oblasti bolestného je každé diagnóze v Metodice přiřazen počet bodů a bolestné se pak určí násobkem rozhodné peněžité hodnoty bodu a součtu bodů. Hodnotu bodu bolestného udává 1 % průměrné měsíční mzdy předchozího kalendářního roku. Došlo-li tedy např. k očkování v r. 2021 a v r. 2020 byla průměrná mzda 35 611,00 Kč, hodnota jednoho bodu bude činit 356,11 Kč. V oblasti náhrady za ztížení společenského uplatnění se Metodika snaží na základě ztráty funkčních schopností poškozeného zohlednit přiřazený rozsah omezení. Pro výši náhrady je určující srovnání života poškozeného před vznikem újmy na zdraví a po ní, rozhodující je ale i třeba věk, povolání, omezení společenských aktivit. Výše náhrady se určuje jako 1 % z výchozí rámcové částky kolem 10 miliónů Kč.
Jako nejvěrohodnější průkaz výše bolestného a ztížení společenského uplatnění by byl pravděpodobně znalecký posudek zpracovaný znalcem ve znaleckém oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví, avšak zákon nevylučuje jakýkoliv jiný způsob prokazování výše požadované náhrady. V ust. § 5 odst. 2 zák. č. 116 se uvádí pouze, že „je-li výše újmy prokázána v částce nižší, než činí požadovaná výše náhrady újmy, přizná ministerstvo náhradu újmy v prokázané výši“.
Metodika je zaměřená jen na fyzickou újmu na zdraví a z ní plynoucí bolesti a s nimi související důsledky pro život poškozeného, aniž by zohledňovala další dopady očkování, jako např. bolest psychickou, zejm. psychiatrické obtíže přechodného rázu. V rámci bolestného by však měla být odškodněna i psychická bolest. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 1564/2020 ze dne 9. února 2021 připomněl, že podle § 2958 o. z. je nutné kompenzovat veškerou nemajetkovou újmu způsobenou ublížením na zdraví plně a spravedlivě. P. Vojtek navrhuje[10], aby byla do Metodiky doplněna položka „Vážná duševní porucha vzniklá následkem traumatu, potvrzená psychiatrickým pracovištěm“, jež by byla ohodnocena 60 až 300 body.
Ztráta na výdělku se bude určovat podle ust. § 2962 a násl. o. z., coby subsidiárně použitelného právního předpisu. Ustanovení § 2962 odst. 2 o. z. je speciálním ustanovením pro určení výše ztráty na výdělku žáků a studentů, ust. § 2963 řeší peněžitý důchod po skončení pracovní neschopnosti a ust. § 2964 se týká náhrady ztráty na důchodu. Výše ušlého výdělku podnikatele/OSVČ je dána rozdílem mezi celkovým příjmem z podnikání, tedy z částky, kterou by za obvyklých okolností poškozený ze své činnosti získal, a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu. Ztráta na výdělku podnikatele není bez dalšího představována rozdílem mezi příjmy a výdaji uvedenými v daňovém přiznání. (Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 912/2009 ze dne 19. dubna 2011.)
Pokračování článku naleznete zde.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
[1] Bizarní pře o znásilňování Čechů vakcínami. Očkování proti covidu uhradí pojišťovna, 4. 12. 2020, https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-koronavirus/663028/bizarni-pre-o-znasilnovani-cechu-vakcinami-ockovani-proti-covidu-uhradi-pojistovna.html či Očkování proti koronaviru bude v Česku „zdarma“ z pojištění. Stát slíbil odškodnění, 4. 12. 2020, https://www.byznysnoviny.cz/2020/12/04/ockovani-proti-koronaviru-bude-v-cesku-zdarma-z-pojisteni-stat-slibil-odskodneni/ (dostupné 19. 4. 2022).
[2] Vyhl. č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem.
[3] Vyhl. č. 466/2021 Sb., kterou se mění vyhláška č. 537/2006, o očkování proti infekčním nemocem.
[4] Vyhl. č. 21/2022 Sb., kterou se mění vyhláška č. 537/2006, o očkování proti infekčním nemocem.
[5] https://www.mzcr.cz/wp-content/uploads/2020/04/Postup-p%C5%99i-pod%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD-%C5%BE%C3%A1dost%C3%AD-o-n%C3%A1hradu-%C3%BAjmy-zp%C5%AFsoben%C3%A9-o%C4%8Dkov%C3%A1n%C3%ADm-proti-COVID-19.pdf (dostupné 22. 4. 2022)
[6] Vališová, V. Současný stav náhrady újmy způsobené očkováním proti onemocnění covid-19, 27. 1. 2021, https://advokatnidenik.cz/2021/01/27/soucasny-stav-nahrady-ujmy-zpusobene-ockovanim-proti-onemocneni-covid-19/ (dostupné 22. 4. 2022).
[7] Melzer, F. Metodologie nalézání práva: Úvod do právní argumentace, str. 206.
[8] Kadlec, O. Interpretační pravidlo v pochybnostech ve prospěch: Účinný nástroj, nebo rétorická ozdoba? (The Rule of Lenity: Useful Tool or Rhetorical Ornament?) (June 1, 2016). 155(6) Právník 526 (2016), Available at SSRN: https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2872878(dostupné 23. 4. 2022).
[9] https://www.mzcr.cz/wp-content/uploads/2020/04/Postup-p%C5%99i-pod%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD-%C5%BE%C3%A1dost%C3%AD-o-n%C3%A1hradu-%C3%BAjmy-zp%C5%AFsoben%C3%A9-o%C4%8Dkov%C3%A1n%C3%ADm-proti-COVID-19.pdf (dostupné 23. 4. 2022).
[10] https://nsoud.cz/Judikatura/ns_web.nsf/Edit/Rozhodovacicinnost~Metodikak%3F2958o.z.?Open&area=Rozhodovac%C3%AD%20%C4%8Dinnost&grp=Metodika%20k%20%C2%A7%202958%20o.z.&lng= (dostupné 23. 4. 2022).
Diskuze k článku ()