Děti zvládnou rozvod jenom tak dobře, jak ho zvládnou rodiče

Než se rodiče rozhodnou jeden druhého opustit, dochází mezi nimi často k otevřeným a opakovaným konfliktům nebo k obdobím, kdy komunikaci mezi sebou minimalizují a v rodinách může být patrné silné napětí, na které děti bez ohledu na věk reagují. Konflikt zatěžuje celou rodinu a děti by měly mít prostor ptát se, co hádka znamená. Rodiče zažívají pocit, že selhávají, bojí se, že mluvením o neshodě dítěti ublíží a nejsou si často jistí, co se mezi nimi a partnerem děje. Rodiče o blížícím se rozchodu neumí mluvit a mezi nimi a dětmi vzniká napětí, které může ohrožovat jejich vztah. Děti velmi dobře cítí změnu atmosféry, vytváří si svoje teorie, na které se nemohou dotazovat a se svým trápením jsou samy. Zažívají intenzivní strach o svou rodinu, který je zdánlivě bezdůvodný, protože rodiče konflikt popírají. Roste tak rozsah nevyslovené zkušenosti, kterou dítě nemůže sdílet s rodiči (Kotková, Lacinová, 2016).

V mnoha rodinách, např. když dospělí dokážou děti od svých konfliktů distancovat, je lepší na vztahu pracovat než se rozejít, ale někdy může být rozhodnutí o rozchodu i pro děti osvobozením. Když zvažujeme rozvod, je důležité si realisticky představit „co to bude stát a čím za to zaplatím“ já, čím druhý rodič, čím děti. Vyplatí se promluvit si s někým, kdo je rozvedený, o tom, jaký to byl proces, co jak dlouho trvalo, jestli by do toho šel znovu. Nemalujme si, že právě my budeme zářný příklad, a berme vážně riziko, že se na nás budou vlastní děti zlobit, protože se mohou cítit opouštěné bez ohledu na to, co jim o tom říkáme. Promysleme, jak ošetříme svoje rány, ale i to, jak můžeme zkoušet zmírnit zranění, která svým rozhodnutím způsobíme blízkým.

Rozvodem/rozchodem rodičů je obyčejně zatížena celá rodina, protože všichni ztrácíme půdu pod nohama. Na přechodnou dobu se dostaví smutek nebo agrese, úzkostnost, plačtivost, zoufání a bezvýchodnost apod. Pokud dospělí dokážou udržet projevy své emoční zátěže v přiměřených mezích a budují dobrý porozchodový rodičovský vztah, v relativně krátké době se navrátí ztracená stabilita i dětem. Dítě funguje bez vážných následků za předpokladu, že se rozchodem konflikt ukončí, ve vztahu k dítěti jsou rodiče ve shodě a dítě nemusí mezi nimi volit. Rozdíly mezi dětmi „dobře rozvedených rodičů“ a těmi, jejichž rodiče zůstali spolu, mizí po dvou letech. (Vondrášková, 2014)

Přibližně 70 % rozvodů proběhne dobře. Způsobí bolest a nerovnováhu, ale rodiče se chovají zodpovědně a láskyplně v zájmu svých dětí a rodina je schopna najít v průběhu dvou let novou rovnováhu. Přibližně 30 % rozvodů je však komplikovanějších a 15 % z této skupiny představují ty nejkomplikovanější rozvody plné bojů. Děti z těchto rodin jsou konfliktem nejvíce ohroženy a těmto rodinám by měla být věnována větší pozornost (Van Lawick, 2012).

Dítě se přirozeně snaží krizovou situaci, jakou je rozvodový konflikt rodičů, pochopit a zvládnout. Úměrně věku a zkušenostem konflikt vnímá a subjektivně ho hodnotí. Vnímá ho jednak podle vnějších projevů (např. intenzita, frekvence konfliktu), tak podle rodinného kontextu (např. atmosféra, zkušenosti s konflikty rodičů z minulosti) (Lacinová, 2011). Během hodnocení konfliktu dítě může uvažovat o těchto otázkách:

• Jaký na něj může mít konflikt dopad?
• Může konflikt ohrozit jeho samotného?
• Může konflikt ohrozit dobré vztahy v rodině?
• Kdo nese za vznik konfliktu zodpovědnost?
• Je konflikt jeho vina?
• Může samo udělat něco, aby konflikt skončil?