Potraty občanek EU jsou v Česku legální. Ví to Senát?
Že je v Čechách legální poskytovat interrupce občankám EU říká české i evropské právo. Novelizovat právní úpravu může přinést více škody než užitku.
Když polský ústavní soud rozhodl o zpřísnění protipotratového zákona, rozběhla se diskuse o tom, zda Polkám může legálně interrupce umožnit jejich k potratům liberální soused – Česká republika. Diskuse to byla zbytečná. Potraty pro cizinky ze zemí Evropské unie jsou v Čechách legální s – na české právo nebývale vysokou – právní jistotou.
Provádění potratů cizinkám ze států EU je v ČR legální
Legalita poskytování interrupcí cizinkám z EU vychází z české i evropské právní úpravy. Je nutno si uvědomit, že zákon o umělém přerušení těhotenství pochází z roku 1986, takže nepamatuje výslovně na naše členství v Evropské unii. V jeho § 10 se dočteme, že „Umělé přerušení těhotenství (…) se neprovede cizinkám, které se v České socialistické republice zdržují pouze přechodně.“ K zákonu byla vydána stále platná vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 57/1986 Sb. Ta ve svém § 10 stanovuje výjimky ze zákazu poskytovat potraty cizinkám, které mají v Čechách jen přechodný pobyt. Výjimka se vztahuje mj. na cizinky, které mají povolení k pobytu podle mezistátních dohod. Takovou mezistátní dohodou je bezpochyby i Smlouva o fungování Evropské unie. Z jejího čl. 21 odst. 1 jasně vyplývá povolení pro občany EU pobývat na území České republiky.
Že je provádění potratů cizinkám z EU legální je z pohledu evropského práva zřejmé. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči ve svém čl. 4 odst. 3 stanovuje, že „na pacienty z jiných členských států se vztahuje zásada zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti“. Z toho vyplývá, že je legální provádět interrupce ženám z jakéhokoli státu EU za stejných podmínek jako českým ženám. Stejný závěr lze vyvodit i ze studia judikatury Soudního dvora EU. Ten ve svém judikátu z roku 1991 v případu C-159/90 jasně říká, že poskytování interrupcí spadá pod volný pohyb služeb v rámci Evropské unie.
Poskytovat interrupce cizinkám ze států EU tedy umožňuje zákon o umělém přerušení těhotenství ve spojení s prováděcí vyhláškou k tomuto zákonu, právo EU i judikatura Soudního dvora EU. Můžeme se tedy ptát proč otázka na legalitu interrupcí pro Polky i jiné cizinky z EU vyvolala tolik nejistot a kontroverzí. Nabízejí se dvě odpovědi: jednak může jít o zmatky způsobené výkladem práva osobami neznalými hyerarchie právních norem. Druhým možným důvodem jsou silné morální postoje ovládající debatu o potratech, které mohou vést k usilovnému hledání právní opory pro ten který morální postoj, byť platné právo hovoří jinak.
Novelizace zákona o umělém přerušení těhotenství otevře Pandořinu skříňku.
S úmyslem právní stav okolo interrupcí pro cizinky vyjasnit se skupina senátorů rozhodla předložit návrh novely zákona o umělém přerušení těhotenství. Návrh je jednoduchá – zcela odstranit § 10 zákona, který reguluje poskytování interrupcí cizinkám, pokud mají u nás pouze přechodný pobyt. Vedle vyjasnění právního stavu by tak novela přinesla také rozšíření přístupu k interrupcím i pro cizinky ze zemí mimo EU. Je otázka na jak velkou skupinu žen by tato změna dopadla. V Čechách je možné umělé přerušení těhotenství na žádost pouze do 12. týdne těhotenství. Pokud žena trvale pobývající ve státě mimo EU zjistí, že je nečekaně těhotná, má tedy poměrně krátké časové okno k vyhledání poskytovatele interrupce. Je otázkou, zda v takovém případě bude pomýšlet právě na Českou republiku.
Někteří odborníci namítají, že „otevřít“ zákon o umělém přerušení těhotenství znamená otevřít Pandořinu skříňku. Málokterý zákon projde legislativním procesem v takové podobě, v jaké byl předložen. Zpravidla je každá novela obohacená o řadu pozměňovacích návrhů předložených poslanci. To se pravděpodobně stane i v případě „otevření“ zákona o umělém přerušení těhotenství. Současná podoba zákona je postavena velmi liberálně a poskytuje ženám široké reprodukční svobody. Je pravděpodobné, že změny z per poslanců napříč politickým spektrem povedou spíše k novým překážkám v přístupu k potratům a nikoli naopak.
Takovými překážkami mohou být např. zavedení delší povinné „čekací lhůty“ mezi žádostí o potrat a jeho provedením, zúžení výčtu zdravotních důvodů k provedení interrupce či omezení přístupu k potratům pro ženy, které již děti porodily. Takové a podobné návrhy vídáme v zahraničí čím dál častěji - např. na Slovensku či v USA. Skupina senátorů předkládající novelu zákona o umělém přerušení těhotenství se nebezpečí, že by se podobné návrhy “svezly” s jejich návrhem, snaží zabránit proklamací, že pokud by měly být podobné změny s novelou schváleny, raději svůj návrh stáhnou. Potíž však je, že změny ztěžující přístup k potratům mají obvykle dvojí tvář. Můžeme je podávat jako stavění překážek pro ženy, které se rozhodly interrupci podstoupit, ale také jako zvyšování ochrany a informovanosti žen. Tato dvojsečnost znamená, že i návrhy fakticky ztěžující situaci žen snažících se podstoupit interrupci mohou být při nedomyšlení všech důsledků podpořeny lidmi snažícími se práva žen chránit.
Otázka, jak široký by měl být přístup k potratům a morální otázky týkající se interrupcí jsou zcela oddělenou problematikou a tento článek nemá ambici do ní zasahovat. Poukazuje však na to, že pokud je cílem skupiny senátorů rozšířit přístup k interrupcím, je možné, že novelou zákona o umělém přerušení těhotenství dosáhnout přesného opaku.
Zdroje:
Zákon č. 66/1986 Sb. České národní rady o umělém přerušení těhotenství
Vyhláška č. 75/1986 Sb. ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky, kterou se provádí zákon České národní rady č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství
Smlouva o fungování Evropské unie
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči
Rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-159/90
Další články
BOZP nekončí u vlastních zaměstnanců: povinnost zaměstnavatele vůči externistům
Využívání externích dodavatelů a jejich subdodavatelů – externistů je dnes relativně běžnou součástí fungování obchodních společností. Úklid, servis technologií, IT služby, údržbu nebo jiné odborné činnosti tak často zajišťují osoby, které nejsou zaměstnanci společnosti, v jejíchž prostorách svou práci tito externisté vykonávají. Svěření určité činnosti externímu dodavateli však z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „BOZP“) neznamená, že se společnost současně zbavuje povinností ve vztahu k bezpečnosti osob pohybujících se na jejím pracovišti.
Když rodiče válčí a algoritmus nečeká, aneb právní past v novém přijímacím řízení na střední školy
Elektronizace přijímacího řízení na střední školy a zavedení informačního systému o přijímacím řízení (DiPSY) slibovaly konec administrativního chaosu, ředitelům středních škol však přinesly i zcela nové procesní pasti. Jak má ředitel střední školy jako správní orgán postupovat, když se rozvedení rodiče neshodnou na výběru střední školy pro jejich potomka?
Když ve firmě zazvoní policie: Návštěva nemusí znamenat průšvih, fatální jsou ale chyby v první minutě
Žádost o součinnost, nebo osobní návštěva policejního orgánu. Pro většinu podnikatelů a manažerů jde o extrémně stresující situaci. Znamená zájem policie automaticky konec podnikání, nebo jde o běžnou praxi? A jak reagovat, pokud policisté požadují firemní e-maily nebo přístup do výroby? Jak mám jako majitel firmy správně postupovat?
Mentoring Žen v právu: První ročník ukázal, že sdílení zkušeností je potřeba. A chystá se pokračování
Jak se rozhodnout, kterým směrem se v právnické profesi vydat? Jak získat větší jistotu ve vlastní schopnosti? Jak skloubit kariéru s osobním životem? A s kým o těchto otázkách otevřeně mluvit? Právě potřeba podpory, sdílení zkušeností a vzájemné inspirace stála u zrodu mentoringového programu iniciativy Ženy v právu.
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
