Mgr. Petr Bouda

Počet obcí a městských částí či obvodů statutárních měst, které přijaly zásady pro uzavírání smluv s developery, narůstá. Tyto zásady podrobně upravují postup obce při jednání s developerem o poskytnutí kompenzace za zvýšené nároky na obcí provozovanou veřejnou infrastrukturu a na obcí zajišťované veřejné služby.

Zmírnit dopady koronaviru na nájemce prostor sloužících k podnikání a bytů mají zákony o odkladech nájmů č. 209/2020 Sb. (týká se bytů) a 210/2020 Sb. (týká se provozoven). Oba byly projednány ve stavu legislativní nouze a jsou účinné od 27. 4. 2020. Podle nich nemohou nájemníci bez příjmů dostat výpověď z nájmu bytu či provozovny, pokud v důsledku epidemie nebudou schopni platit nájemné. Nejdéle však do konce července, respektive června v případě nájemců provozoven. Dlužné nájemné musí splatit do konce letošního roku.

Zmírnit dopady koronaviru na nájemce prostor sloužících k podnikání a bytů, měly dva vládní návrhy zákona, které projednala Poslanecká sněmovna. Poslanci se po dlouhém jednání shodli, že nájemníci bez příjmů nemůžou dostat výpověď bytu či provozovny, pokud v důsledku epidemie nebudou schopni platit nájemné. Nejdéle však do konce července. Dluh musí splatit do konce letošního roku.

Zákon o registru smluv č. 340/2015 Sb. nabyl účinnosti dne 1. července 2017. Po více než dvou letech od jeho účinnosti už nemáme ani tolik problémy se základními otázkami, jako je zveřejňování smluv, určení povinného subjektu apod., nýbrž s řešením prvních smluv, které byly zveřejněny, a to ne vždy správně.

Smlouvy mezi obcemi a developery (či obecně investory) se v praxi používají pro dojednání takové podoby záměru, která je přijatelná pro obě strany, a často zavazují developera ke spoluúčasti na nákladech, které obci v důsledku realizace záměru vzniknou (například rozšíření školy kvůli zvýšení počtu obyvatel nebo prodloužení linek hromadné dopravy). 

Ve druhé části příspěvku autor osvětluje řadu praktických otázek souvisejících s registrem smluv a jejich uveřejňováním. Věnuje se například tomu, které smlouvy nepodléhají uveřejnění, jak správně vyplnit metadata či jaké smluvní doložky je vhodno uzavírat.

Můj příspěvek bude zaměřen na legislativní kontext zákona o registru smluv (dále jen „ZRS“), včetně ústavní stížnosti 30 senátorů. Věnovat se budu také tomu, proč by nás vůbec měl registr smluv zajímat, které smlouvy podléhají zveřejnění a jak v praxi poznat, zda smluvní partner je či není povinným subjektem. Druhá část příspěvku se pak bude věnovat procesu uveřejňování smlouvy a souvisejícím praktickým aspektům registru smluv, jako jsou opravy, doložky, dodatky apod. Na závěr zmíním rovněž změny, které přinesla novela č. 249/2017 Sb. s účinností od 18. srpna 2017.

Dne 1. července 2017 nabyla účinnosti i poslední část zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv (dále též „ZRS“). Smlouva, která má být podle zákona uveřejněna v registru, ale nebude do něj (fakticky či právně) vložena, nebude účinná, tedy nebude možné z ní plnit,[1] ledaže by byla dána výjimka v § 6 odst. 2 ZRS.[2] Po 3 měsících bude smlouva, která nebyla uveřejněná v registru smluv, zrušena od samého počátku. Doslova v předvečer plné účinnosti registru smluv vydal Ústavní soud nález, který, byť nepřímo, odpovídá na některé otázky spojené s registrem.

Ustanovení § 7 odst. 1 zákona o registru smluv (dále též „ZRS“) obsahuje jedinou skutečnou sankci za neuveřejnění smlouvy v registru smluv v souladu s požadavky zákona, a tou je zrušení takové smlouvy od samého počátku. Zůstává však otázkou, kdo a jakým způsobem může zrušení smlouvy iniciovat. V následujícím textu navrhujeme dvě možné odpovědi na tuto otázku na základě analogií se zákonem o obcích (obecní zřízení), respektive zákonem o státním zastupitelství.