Mgr. Nikol Řeháková

Ze všech stran jsou na pronajímatele bytu kladeny zvýšené nároky a nájemce je považován za slabší stranu, která je hodna zvýšené ochrany. Jakou ochranu má ale pronajímatel vůči nájemci? V tomto článku se chci zaměřit zejména na § 208 trestního zákoníku – tedy na trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru – a to s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 3080/16.

Inspirací k napsání tohoto článku mi byl skutečný případ z praxe. Hlavním důvodem využití institutu „korunního svědka“ bývá obvykle důkazní nouze, do níž se obžaloba v průběhu přípravného řízení dostává. V případech, kdy je tedy trestná činnost dostatečně prokazatelná jinak, není nutné služeb takovéhoto spolupracujícího obviněného využít. Předně by si obžaloba měla vystačit s důkazy ostatními (zvukové a obrazové záznamy, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, atd.) a potenciální korunní svědek by tak měl být standardně stíhán a potrestán v souladu se zásadou legality.[1]