Mgr. Jan Přib

Jedním ze základních principů pracovního práva je, že závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci. Zatímco v soukromé sféře jsou co do sjednávání odměňování za vykonanou práci zaměstnanec a zaměstnavatel nadáni značnou smluvní volností, u zaměstnanců ve veřejné sféře je právní úprava flexibilní méně.

Je poměrně rozšířenou praxí, že zaměstnavatel v rámci pracovněprávního vztahu poskytuje svým zaměstnancům k plnění pracovních úkolů pracovní prostředky, jako jsou např. osobní automobil, počítač, mobilní telefon apod. Obdobně rozšířenou praxí je ovšem též používání těchto pracovních prostředků zaměstnanci ke svým soukromým účelům bez souhlasu zaměstnavatele. Jakým způsobem je tudíž zaměstnavatel oprávněn nakládání s jeho pracovními prostředky kontrolovat a jakým způsobem může být zaměstnanec za eventuální porušení svých povinností postižen?

Pojem loajality jako takové zákoník práce, resp. jiné právní předpisy neznají. Pod pracovní loajalitou je nicméně možné obecně rozumět zejména souhrn právních povinností zaměstnance ve vztahu k zaměstnavateli podle § 301 písm. d) zákoníku práce (dále jen "ZP"), tj. mj. nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.