Mgr. Martin Pečinka

"Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého." - John Stuart Mill

V první části článku se čtenář seznámil s fakty ve sporu portugalské centrální banky Banco de Portugal („Centrální banka“) s tiskařskou společností Waterlow & Sons Ltd („Tiskařství“) a s právními argumenty, které strany předložily Sněmovně Lordů.

Kdo by řekl, že analýza judikatury může být strhujícím čtivem, jakým jsou detektivky z pera Agathy Christie. A přece. Její rozbor je o to pozoruhodnější, když příběh píše sám život… Okolnosti případu, který Vám přiblížím, se udály hluboko v první polovině 20. století, v době, kdy moderní finanční, resp. bankovní právo bylo v právním systému common law v plenkách. Řeč bude o slavném případu Banco de Portugal v. Waterlow & Sons Ltd [1932] AC 452, který byl rozhodnut až ve Sněmovně Lordů („House of Lords“).

Rekodifikace soukromého práva svým obecným předpisem obchodního práva, zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „Občanský zákoník“), provedla malou revoluci ve firemním právu. Institut obchodní firmy změnil svou povahu z osobní na majetkovou.

Služební zákon je právní normou nezbytnou v každém moderním demokratickém státě. Co je na něm důležitého? Nedozvíme se to z celého názvu platného, leč v České republice stále neúčinného, zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech. Začněme tedy jinde…