Kristýna Menzelová

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 476/2015 věnoval otázce platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného zaměstnanci z důvodu neomluvené absence v práci. Mimo jiné v odůvodnění svého rozhodnutí upozornil na změnu zákoníku práce, účinnou od 1. 1. 2012, která zásadně ovlivnila v této věci dosavadní judikaturu. Do 31. 12. 2011 totiž jednání zaměstnavatele, který sám shledal absenci zaměstnance v práci jako neomluvenou, tj. bez předchozího souhlasu odborové organizace, mělo neblahé důsledky na platnost okamžitého zrušení daného zaměstnanci z tohoto důvodu.

Nejvyšší soud ČR se v lednu letošního roku v rozhodnutí 21 Cdo 4902/2014 zabýval opravdu choulostivým tématem – je možno se zaměstnancem ukončit pracovní poměr okamžitým zrušením, pokud tento zaměstnanec naváže milostný poměr, se kterým zaměstnavatel nesouhlasí? A co když milencem je vedoucí obchodního partnera, na kterém de facto zaměstnavatelovo podnikání stojí? Nedopouští se tímto zamilovaný zaměstnanec porušení zásady loajality a dobrých mravů vůči zaměstnavateli?

Nejvyšší soud ČR vyslovil v rozsudku ze dne 16. 11. 2015 ve věci sp. zn. 21 Cdo 1494/2014 velice zajímavý názor týkající se pohnutky zaměstnavatele při výpovědi z organizačních důvodů ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce – samotné jednání zaměstnavatele, které od počátku sledovalo cíl „odchod zaměstnance“ nelze považovat za rozporné s dobrými mravy.