JUDr. Tomáš Sokol

Na zdánlivě jasné téma – trestní odpovědnost statutárních orgánů se dnes podíváme jiným úhlem pohledu.

Většina z nás se poprvé s robotem setkala, když si četla Čapka. To bylo, alespoň z mého pohledu, tak dávno, že nikoho nenapadlo, že by nějaká taková potvora mohla doopravdy existovat. To se potom dost dramaticky změnilo.

Zatímco občanskoprávní aspekty robotiky jsou již delší dobu předmětem ne vždy realistické diskuse na mezinárodních fórech, problematika trestněprávní odpovědnosti za jednání robotů zůstává poněkud opomíjena. Úměrně s tím, jak poroste autonomie robotů, bude stále obtížnější zjistit, kdo je odpovědný za určité protiprávní jednání, resp. za škodu způsobenou robotem, případně, zda se může z trestní odpovědnosti vyvinit.

Zatímco občanskoprávní aspekty robotiky jsou již delší dobu předmětem ne vždy realistické diskuse na mezinárodních fórech, problematika trestněprávní odpovědnosti za jednání robotů zůstává poněkud opomíjena. Úměrně s tím, jak poroste autonomie robotů, bude stále obtížnější zjistit, kdo je odpovědný za určité protiprávní jednání, resp. za škodu způsobenou robotem, případně, zda se může z trestní odpovědnosti vyvinit.

Ve druhé části příspěvku autor přibližuje problematiku trestní odpovědnost za pochybení při správě cizího majetku v důsledku důvěry ve správnost odborné expertizy na konkrétním případu v tzv. kauze Opencard.

Vždy je nutné zkoumat strukturu usnesení o zahájení trestního stíhání, které je ve sledovaných případech postaveno na konstatování, z čeho vyplývala povinnost stíhaného chovat se určitým způsobem, a pak je popsán skutek, o kterém je tvrzeno, že tímto jednáním se protiprávního jednání dopustila fyzická osoba. Porušení povinností při správě cizího majetku, ale někdy i jiný delikt, např. porušení pravidel hospodářského styku.