dTest: Tři nejvýznamnější změny, které spotřebitelům přinesl rok 2016

Spotřebitele mají ze zákona řadu práv, ale pokud by se kvůli každé zamítnuté reklamaci museli soudit, ve výsledku by to vzdali dříve, než by spor vůbec začal. Advokáti jsou drazí a zákony složité. Právě s tímto problémem se Evropská unie rozhodla bojovat a její členské státy musely vymyslet, jak řešit spotřebitelské spory levně a efektivně. „Česká republika to vyřešila po svém a spory rozdělila mezi Českou obchodní inspekci, Finančního arbitra, Český telekomunikační úřad a Energetický regulační úřad,“ říká Miloš Borovička, právní poradce dTestu, a dodává: „Každá z institucí ale spory řeší v trochu jiném režimu a s jinými pravomocemi vůči spotřebitelům a podnikatelům. Například ČOI má jen vést strany sporu k dohodě a závazně nerozhoduje, ostatní rozhodují ve správním řízení a rozhodnutí má podobné účinky jako rozsudek.“ Pro řešení sporů v rámci celé Evropské unie a především pro pomoc spotřebitelům při nákupech ze zahraničních e-shopů vznikla tzv. platforma online řešení sporů. V každém členském státě má teď být instituce, která zahraničním spotřebitelům pomůže vyřešit spor s místním obchodníkem. Většinou se jedná o Evropská spotřebitelská centra. U nás toto centrum působí při ČOI a svou stížnost na evropského podnikatele můžete vložit na webové adrese http://ec.europa.eu/odr.

Už od ledna 2016 platí také novela energetického zákona, která dodavatelům elektřiny a plynu nařizuje, aby spotřebitelům sdělovali úplné a pravdivé informace, které jsou potřeba pro změnu dodavatele. „Je velmi špatnou vizitkou českých dodavatelů, že je zákon musí nutit poskytovat informace. Navíc svou povinnost nadále často porušují,“ říká Borovička a dodává: „Říci zákazníkovi, jaký typ smlouvy má a kdy mu končí závazek, případně co by mu hrozilo za předčasné ukončení smlouvy, by měla být základní podnikatelská slušnost.“ Od letošního roku se rovněž změnila pravidla pro zrušení smlouvy na dodávky energií, pokud ji spotřebitel uzavřel přes internet, telefon či mimo prostory obvyklé k podnikání. Smlouvu lze vypovědět až patnáct dní po zahájení dodávek.

Třetí velkou změnou je zcela nový zákon o spotřebitelských úvěrech. Ten přinesl rozsáhlou regulaci poskytovatelů úvěrů. Předpokládá se, že během dvou let, kdy bude probíhat licenční řízení, se může jejich počet snížit z dnešních desítek tisíc na maximálně několik stovek. „Pro spotřebitele je asi nejdůležitější, že se sjednotila pravidla prakticky pro všechny spotřebitelské úvěry. Pod jednou úpravou jsou mikropůjčky i hypotéky, což je dobré pro lepší informovanost spotřebitelů,“ říká Borovička a dodává: „Zákon tak například jednotně řeší povinnost přezkoumávat, zda je zájemce o půjčku schopen splácet, ale i předčasné splacení hypoték. Omezil také sankce, které často spotřebitele likvidovaly více než úroky, strop je nastaven maximálně na polovinu celkové výše úvěru. Pokuta současně nikdy nesmí přesáhnout 200 000 Kč.“ Poněkud nenápadně provedl doprovodný zákon další zásadní změnu ve vymáhání pohledávek po spotřebitelích – zakázal totiž rozhodčí řízení se spotřebiteli. Rozhodčí řízení bylo zejména v minulosti zneužíváno pro vymáhání dluhů z neplatných smluv a neadekvátních pokut. Řada rozhodců však dokáže rozhodnout dříve než soud a stejně spravedlivě. Největší problémy navíc už soudy i novější pravidla pro rozhodce vyřešily. Zmizela tak jedna z alternativ, jak řešit problémy, a agenda se přesune zpět na soudy. To určitě nepřinese zrychlení již tak pomalých soudních procesů.