dTest: Příběhy k smíchu i pláči ze spotřebitelské poradny

„Spotřebitelská poradna dTestu vyřešila za rok 2016 více než 36 tisíc případů. Naši právní poradci obvykle pomáhají spotřebitelům se závažnými případy porušování jejich práv, některé situace se však zpětně jeví jako kuriózní či úsměvné,“ říká Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení dTestu.

Poradci museli například posoudit, zda se dá považovat za klamavou reklama, ve které výrobce tvrdí, že automobil jeho značky „krotí živly“, přičemž se v záběrech, na kterých onen zázračný vůz projíždí, zastavuje déšť a mění roční období. Poradci se potýkali i s řešením reklamace nemocného morčete, jindy zase byli dotázáni, jestli skutečně existuje zákonná povinnost brát si v prodejně potravin košík. To když si rozhořčený spotřebitel stěžoval, že ho k tomu nutila prodavačka poté, co jej zahlédla skládat zboží z regálu přímo do připravené igelitky. V poradně se setkávají i s případy, kdy se zákazníci pokusí obchodníka přechytračit a otočit proti němu jeho vlastní zbraně. Na e-shopu si jeden vynalézavý nakupující objednal počítač, u kterého byl slibovaný dárek v podobě mobilního telefonu. V zákonné 14 denní lhůtě potom vrátil zakoupený počítač a radoval se, že mu telefon zadarmo zůstane. Velice se pak divil, když prodávající trval na vrácení telefonu.

„Řada obchodníků se nezdržuje čtením zákonů, kterými je třeba se při podnikání řídit. O to vehementněji pak přesvědčují spotřebitele, že pravidla, která si vymysleli, v zákoně skutečně najdou,“ říká Zelený a dodává: „Jedna paní se například domáhala vrácení peněz kvůli opakovanému výskytu vady po opravě věci. Obchodník jí sdělil, že na odstoupení od smlouvy nemá právo, na což ona reagovala citací příslušného ustanovení občanského zákoníku. Na to se prodávající bez váhání nechal slyšet, že občanský zákoník neexistuje.“

Ti, co si existenci občanského zákoníku připouští, se občas snaží význam jeho ustanovení obrátit úplně naruby. Zajímavý právní náhled na věc například poradcům spotřebitelské poradny nabídla jedna zákaznice, která z e-shopu dostala více kusů zboží, než si objednala. Poté, co zboží vrátila, se rozhodla, že bude po prodávajícím požadovat nálezné za ty dva kusy neobjednaného zboží, které „nalezla“ ve schránce.

Vzhledem k tomu, že občanský zákoník neumožňuje pronajímatelům, aby nájemcům zakazovali chovat v bytě zvíře, chtěl si jeden pronajímatel, který se obrátil na poradnu, pomoci tak, že za psa bude alespoň účtovat jakýsi ubytovací poplatek. Jak to ale vyřešit, když zákon zakazuje zkracovat práva nájemce, kvůli čemuž by byl takový poplatek nezákonný? Pronajímatel v zoufalé snaze najít legálně čisté řešení navrhl, že by se pes mohl stát plnohodnotnou stranou nájemní smlouvy, z čehož by mu vznikla povinnost platit každý měsíc nájemné.