Zákon o zahraniční službě

Zákonodárce jeho vydáním reaguje na situaci, kdy až doposud v České republice neexistoval žádný právní předpis, jenž by systematicky, ucelenějším způsobem upravoval problematiku zahraniční služby ve všech vzájemných souvislostech. Za nejvíce patrné přitom označuje důsledky této nedostatečnosti úpravy výkonu zahraniční služby v oblasti konzulární, kdy zastupitelské úřady za současných okolností vykonávají některé činnosti konzulární služby, aniž by k nim byly výslovně zmocněny obecně závazným právním předpisem. Ty byly realizovány pouze na základě mezinárodních úmluv, které vymezují kompetence konzulárních úřadů vůči přijímajícímu státu, konkrétně Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích a dvoustranných konzulárních úmluv s jednotlivými státy. Přichází proto se zcela novou právní úpravou, která má danou nedostatečnost zacelit.

V rámci zákona jsou tak nově upraveny zásady a způsob výkonu zahraniční služby, postavení, zřizování a rušení zastupitelských úřadů České republiky v zahraničí a jejich činnost, výkon konzulární služby, služební a pracovněprávní vztahy v souvislosti s výkonem zahraniční služby či přiznávání a propůjčování diplomatických a konzulárních hodností.

Zákon je rovněž projevem transpozice evropské směrnice č. 2015/637 o opatřeních v oblasti koordinace a spolupráce s cílem usnadnit konzulární ochranu nezastoupených občanů Unie ve třetích zemích, když upravuje podmínky poskytování konzulární ochrany nezastoupeným občanům jiných členských států Evropské unie.

Zákonem se také zrušuje vyhláška č. 274/2015 Sb., o stanovení diplomatických a konzulárních hodností a postupu při jejich přiznávání a propůjčování, stejně tak jako novelizuje služební zákon, zákon o důchodovém pojištění a zákon o veřejném zdravotním pojištění.

Účinnosti nabývá dnem 1.7.2017.