Zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí

V návaznosti na přímo použitelná nařízení EU zcela nově upraví práva a povinnosti osob a organizačních složek státu zabývajících se vědeckou činností spočívající ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí podporovanou z veřejných prostředků, ochranu vědecké integrity, dobré vědecké praxe a ochranu etiky výzkumu, výdaje státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí a podmínky poskytování podpory na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí, poskytování informací o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, a nakonec působnost orgánů veřejné správy v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí.

Nahradí přitom dosavadní právní úpravu prezentovanou zákonem č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků. Ten bude od počátku roku 2027 zrušen, a to včetně svých novel a prováděcích právních předpisů.

Důvodová zpráva k tomu, proč zákonodárce cítil potřebu tuto komplexní rekodifikaci realizovat, vysvětluje, že robustnost a kvalitu systému českého výzkumu, vývoje a inovací považuje sice za v posledních letech pozvolna rostoucí, avšak nadále již neodpovídající mezinárodním standardům. Z jeho pohledu už dlouhodobě přetrvává nedostatečná strategická provázanost, chybí stabilní, předvídatelný rámec financování a kriticky zastaralé jsou i mechanismy zajištění mezinárodní spolupráce. Tyto nedostatky brání vytvoření dlouhodobých koncepčních plánů a strategií nezbytných pro udržitelný a mezinárodně konkurenceschopný rozvoj vývoje, výzkumu a inovací.

Za zásadní problém považoval rovněž nedostatečné využívání výsledků výzkumu a vývoje v praxi, a to jak komerčně, tak při tvorbě veřejných politik, což tvoří nepřímou ztrátu inkluzivního a aplikovatelného know-how zpomalující růst ekonomiky a omezující společenský rozvoj. Zmiňuje opomíjení etických a bezpečnostních kritérií, otázky otevřené vědy či zajištění strategických zájmů státu ve výzkumu, vývoji, inovacích a přenosu znalostí, otevřené vědy apod. Nízká míra spolupráce mezi akademickou sférou, podniky a vládními institucemi má významně omezovat přístup výzkumných pracovníků k finančním zdrojům, průmyslovému know-how a praktickým možnostem uplatnění, kdy podniky zůstávají ochuzeny o výzkumné výsledky, které by mohly podpořit jejich inovační potenciál. Efektivní transfer znalostí a rozvoj inovací zase z pohledu zákonodárce dále brzdí zdlouhavé a administrativně náročné získávání financí, kdy složitost, roztříštěnost, nejednoznačnost a rigidita aktuálních pravidel snižují schopnost výzkumníků soustředit se na vědeckou činnost. Důsledkem je trvalý odliv talentovaných výzkumných kapacit do zahraničí, což významně oslabuje vnitřní inovační potenciál České republiky a její schopnost vytvářet konkurenceschopné a kreativní prostředí.

Popsané problémy, stejně tak jako chybějící či zastaralá právní úprava a nedostatečná procesní flexibilita, mají zapříčiňovat dlouhodobou neudržitelnost stávajícího stavu. Proto zákonodárce přistoupil k přijetí zákona nového, aby jím dosáhl zásadní proměny a funkční modernizace celého ekosystému výzkumu, vývoje a inovací v České republice.

S počátkem roku 2027 nabude účinnosti rovněž s tím související změnový zákon, tedy zákon č. 329/2025 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Ten přináší změny kompetenčního zákona, zákona o podpoře malého a středního podnikání, zákona o veřejných výzkumných institucích, zákona o Akademii věd České republiky, zákona o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a služebního zákona.