Vyhláška o psychomodulačních látkách

Ministerstvo zdravotnictví jí k provedení § 33e odst. 2 a 4 a § 33f odst. 1 a 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, upravuje způsob uvedení údajů na jednotkovém balení a vnějším balení psychomodulačních látek, způsob uvedení informačního sdělení pro spotřebitele, bezpečnostního varování o nebezpečnosti užití výrobku nezletilými osobami a zdravotního varování, technické požadavky na složení, vzhled, jakost a vlastnosti psychomodulačních látek včetně maximálního povoleného množství psychomodulační látky v jednotkovém balení, maximálního povoleného množství aktivních látek v jednotkovém balení, maximální povolené koncentrace aktivních látek, zakázané prvky a rysy při uvádění psychomodulačních látek na trh a požadavky na maximální přípustnou chemickou a mikrobiologickou kontaminaci, a nakonec požadavky na správnou výrobní praxi pro výrobce psychomodulačních látek.

Jde o prováděcí předpis reagující na novelu zákona o návykových látkách publikovanou pod č. 321/2024 Sb. účinnou od počátku roku 2025, jež do zákona o návykových látkách vložila novou hlavu týkající se, vedle zařazených psychovktivních látek, také tzv. psychomodulačních látek. Takovými látkami jsou, dle § 2 odst. 1 písm. l) zákona o návykových látkách, nové psychoaktivní látky a další látky s psychoaktivním účinkem, které nepředstavují závažné riziko pro veřejné zdraví nebo riziko závažných sociálních dopadů na jednotlivce a společnost a současně jsou uvedeny v nařízení vlády o seznamu psychomodulačních látek, a výrobky z nich.

Jak uvádí důvodová zpráva, je dalším dílkem do mozaiky právní úpravy, jež má efektivně regulovat nabídku psychoaktivních látek, které nejsou kontrolovány na úrovni OSN nebo EU, a vykonávat v této oblasti efektivní kontrolu s cílem minimalizovat veřejnozdravotní rizika, aniž by muselo dojít k zařazení těchto látek na seznam návykových látek, tj. omamných a psychotropních látek, a k souvisejícím dopadům v rovině trestněprávní.

Zákonodárce vychází z předpokladu, že jejich informované užívání představuje pro dospělého člověka z hlediska vzniku závislosti a dalších zdravotních a společenských dopadů akceptovatelné riziko, proto zákonná úprava, s ambicí být racionální a moderní, umožnila jejich uvádění na trh, nicméně za přísných podmínek.