Novela správního řádu

Tato krátká novela o třech změnových bodech se dotýká institutu podjatosti. Dle § 14 je totiž každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. To má zajistit, aby byla pravomoc správního orgánu vykonávána vždy osobou nestrannou.

V důvodové zprávě je pak s odkazem na dosavadní judikaturu vysvětlován pojem systémové podjatosti. Tou se má rozumět situace, kdy musí být z rozhodování určité věci vyloučeny všechny úřední osoby příslušného správního orgánu, včetně osoby stojící v čele úřadu, protože je překročena kritická míra systémového rizika podjatosti – tedy z důvodu, že v důsledku jejich zaměstnaneckého poměru k subjektu veřejné správy, který má k projednávané věci vztah, existuje reálné riziko, že by jejich postoj k věci mohl být ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky.

Správní řád však bližší úpravu systémové podjatosti doposud opomíjel, přičemž tato skutečnost má mít významný vliv na praxi správních orgánů. Přestože k problematice existuje judikatura jak Nejvyššího správního soudu, tak i soudu Ústavního, měla se ukázat pro aplikační praxi jako nepříliš přínosná. Správní orgány musí o každé námitce systémové podjatosti rozhodovat ad hoc podle konkrétních okolností případu, jednotlivá rozhodnutí pak nejsou pro další praxi vyhodnocována jako vždy upotřebitelná. Proto se zákonodárce rozhodl tento stav narovnat. Důsledkem novelizace by měl být výrazný pokles počtu námitek podjatosti, zejména zmíněných námitek systémové podjatosti, což má vést k efektivnějšímu a rychlejšímu rozhodování správních orgánů.

Zákon své účinnosti nabývá dnem 1. 11. 2018.