Novela nařízení o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu

Ministerstvo pro místní rozvoj, které pro vládu návrh této krátké novely o pětici změnových bodů připravilo, stručně přibližuje, že tak učinilo za účelem změny ve vymezení limitních částek, které je povinen (v případě, že nedojde k jiné dohodě) při provádění oprav a běžné údržby vynaložit nájemce bytu, přičemž tyto částky nelze překročit. Ty dosavadní totiž byly stanoveny s přihlédnutím k cenám existujícím už v roce 2015, tedy před více než 10 lety. Od té doby však došlo k výrazným posunům ve vývoji cen, ministerstvo proto považovalo za legitimní tento posun jakožto zohlednění inflačních vlivů do příslušné právní úpravy náležitě promítnout. Podle výše nákladů se tedy za drobné opravy považují další opravy bytu a jeho vybavení a výměny jednotlivých předmětů nebo jejich součástí (pokud nejde o drobné opravy podle věcného vymezení uvedené v § 4 novelizovaného nařízení), jestliže náklad na jednu opravu nepřesáhne částku už nikoliv 1 000 Kč, ale nově 1 500 Kč.

Změny se týkají rovněž ročního limitu (součtu) nákladů za drobné opravy, jenž oproti dosavadním 100 Kč/m2 nově činí 150 Kč/m2 podlahové plochy bytu; další opravy v daném kalendářním roce se pak už nepovažují za drobné opravy. Náklady na dopravu se do nákladů na tyto opravy nově nezapočítávají a hradí je nájemce.

Jak blíže vysvětluje důvodová zpráva, občanský zákoník ve svém § 2257 odst. 2 uvádí, že nájemce (bytu) provádí a hradí pouze běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu. Vymezení pojmů drobné opravy a běžná údržba ovšem neobsahuje, proto bylo, mimo jiné z důvodu zamezení možných sporů mezi nájemci a pronajímateli o tom, jaké opravy a běžnou údržbu v bytě bude hradit nájemce a jaké pronajímatel, přijato právě novelizované nařízení vlády č. 308/2015 Sb. To, mimo dalšího, vymezuje limitní částky, které je povinen (v případě, že nedojde k jiné dohodě) při provádění oprav a běžné údržby vynaložit nájemce, přičemž je nelze překročit. Vzhledem k cenovému vývoji u výrobků a služeb bylo potřeba po více než deseti letech na inflační faktor reagovat a limity v nařízení uvedené přizpůsobit aktuální cenové hladině.