Vážený pane inženýre,

níže Vám zasíláme odpovědi na Vaše dotazy k existenci překážek v práci na straně zaměstnance při pružném rozvržení pracovní doby zaměstnance.

Překážky v práci na straně zaměstnance jsou doba, kdy je zaměstnavatel povinen omluvit dočasnou nepřítomnost zaměstnance, a to z důvodů na straně zaměstnance. Právní předpisy, zejm. tedy zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), a prováděcí předpis – nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci (dále jen „nařízení“), stanoví typy situací, při kterých jsou zaměstnavatelé povinni zaměstnance omluvit, a na jak dlouhou dobu jsou povinni zaměstnance omluvit.

Doba, po kterou jsou zaměstnavatelé povinni zaměstnancovu nepřítomnost omluvit, může být (a) vymezena přesnou délkou nezbytně nutné doby, tj. určitým počtem dní (např. v případě úmrtí manžela/druha/dítěte - přesně dva dny + jeden den na účast na pohřbu), nebo (b) horní hranicí (např. v případě stěhování – na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na dva dny), nebo (c) bez horní hranice, pouze však na dobu nezbytně nutnou (vyšetření a ošetření).

Je také důležité zdůraznit, že právní předpisy rozlišují mezi situacemi, kdy je zaměstnavatel povinen nejen omluvit nepřítomnost zaměstnance, ale také mu poskytnout náhradu mzdy, a situacemi, kdy je zaměstnavatel povinen pouze omluvit nepřítomnost zaměstnance, avšak bez náhrady mzdy.

K Vašim jednotlivým dotazům:

1. Co přesně spadá do překážek na straně zaměstnance vymezených přesnou délkou nezbytné doby (mimo § 203 odst. 2 písm. a) zákoníku práce)?

Těmito jsou např. svatba (dva dny na vlastní svatbu, z toho jeden den na účast na obřadu), úmrtí (dva dny při úmrtí manžela, druha nebo dítěte a na další den k účasti na pohřbu těchto osob, jeden den k účasti na pohřbu rodiče a sourozence zaměstnance, rodiče a sourozence jeho manžela, jakož i manžela dítěte nebo manžela sourozence zaměstnance a na další den, jestliže zaměstnanec obstarává pohřeb těchto osob) a další, kde je přesně stanovena délka doby, kdy je zaměstnavatel povinen zaměstnance omluvit.

V těchto případech se bude pro posuzování pracovní doby vycházet z toho, že zaměstnanec zameškal např. celý jeden den práce. Samozřejmě, vzhledem k pružnému rozvržení pracovní doby je nutné stanovit, kolik hodin pracovní doby odpovídá v těchto případech jednomu dni, kdy zaměstnanec nekonal práci z důvodu na straně zaměstnance.

V těchto případech jeden den odpovídá průměrné délce směny vyplývající ze stanovené týdenní pracovní doby nebo z kratší pracovní doby, tedy např. 1/5 týdenní pracovní doby.

2. Vyšetření nebo ošetření, doprovod rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření

Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci volno pouze na nezbytnou dobu pro vyšetření nebo ošetření zaměstnance, pokud nebylo možné provést vyšetření či ošetření mimo pracovní dobu. Totéž platí i pro doprovod rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření.

Zaměstnanec je povinen organizovat návštěvy lékařských zařízení zcela mimo pracovní dobu, a není-li to možné, tak způsobem, aby tyto návštěvy zasáhly do (základní) pracovní doby v co nejmenší možné míře.

Připomínáme, že zaměstnanec je povinen zaměstnavateli prokazovat důvod existence překážek na straně zaměstnance. Zaměstnavatel tedy může požadovat, aby mu bylo prokázáno, že návštěvu lékařského zařízení nebylo možné uskutečnit mimo pracovní dobu, a to například doložením ordinačních hodin.

Rozlišují se ovšem případy, kdy zaměstnanci náleží náhrada mzdy a kdy ne.

• Náhrada mzdy zaměstnanci náleží v případech, kdy bylo vlastní vyšetření či ošetření (1) provedeno ve zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil, a (2) které je současně nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance a (3) je schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout.

Připomínáme, že zaměstnavatel je povinen nepřítomnost zaměstnance omluvit pouze, pokud (4) nebylo možné provést vyšetření mimo pracovní dobu.

• V případě kdy zaměstnanec pro vlastní vyšetření či ošetření navštíví vzdálenější zdravotní zařízení, náhrada mzdy mu náleží pouze za tu dobu, kterou by musel vynaložit na návštěvu nejbližšího zdravotnického zařízení, a to opět pouze takovým způsobem, aby v nejvyšší možné míře návštěva proběhla mimo (základní) pracovní dobu.

• V případech doprovodu rodinného příslušníka na vyšetření či ošetření bude nárok na náhradu mzdy posuzován podle toho, kterého rodinného příslušníka zaměstnanec doprovází.

Jinak řečeno, než přistoupíte k vyčíslování náhrady mzdy, musíte si zodpovědět, v jakém rozsahu na ni má zaměstnanec nárok a zdali je to v délce celé zameškané pracovní doby.

Pokud není překážka na straně zaměstnance vymezena přesnou délkou nezbytně nutné doby, což v případě vyšetření a ošetření není, platí, že se za výkon práce posuzuje pouze taková doba trvání překážek, která zasáhla do základní pracovní doby. Tato úprava je logicky vyjádřením povinnosti, že si zaměstnanec musí primárně organizovat překážky v práci tak, aby nezasahovaly do pracovní doby a nenarušovaly výkon práce.

Zbývající (volitelnou) pracovní dobu, kterou by zaměstnanec mohl odpracovat v den překážek, ale kterou neodpracoval, je povinen nahradit v jiný pracovní den.

Výše náhrad se bude odvíjet právě od toho, zdali má zaměstnanec na tyto náhrady nárok a v jakém rozsahu.

Máme-li výše uvedené shrnout a navázat tak na Vaše dotazy, tak zaměstnance musíte omluvit na dobu nezbytně nutnou, náhrada za mzdu mu bude náležet v souvislosti s tím, jaké zdravotnické zařízení navštívil a jak moc zasahuje návštěva zdravotnického zařízení do základní pracovní doby.

S pozdravem,

Mgr. Kateřina Vyšínová

advokátní koncipientka

vysinova@plegal.cz

PEYTON legal