Dobrý den,

děkuji za dotaz. Narážíte s nejvyšší pravděpodobností na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1276/2023. V daném případě, pokud jde o poučení v oblasti BOZP, se zaměstnanec zúčastnil vstupního i následného školení bezpečnosti práce, při kterých byl poučován, že zaměstnanci nemají sahat do spuštěného stroje, a byl seznámen s předchozími úrazy u zaměstnavatele. Byl též proškolen k práci se strojem, na němž k úrazu došlo. Ze svědecké výpovědi koordinátora bezpečnosti práce vyplynulo, že zaměstnanci jsou školeni i na konkrétní situaci, která úrazu předcházela, a bylo povinností zaměstnance zastavit stroj nouzovým tlačítkem. 

Pokud jde o zákonnou úpravu, pro nás je rozhodující, že: 

A. Zaměstnavatel se zprostí zcela či zčásti odpovědnosti tedy, pokud zaměstnanec poruší pravidla BOZP, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány (270 odst. 1, písm. a) zákoníku práce)

B. Při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných (270 odst. 4 zákoníku práce). 

Především v bodu A) je zmíněno pravidlo, které vylučuje např. situace, kdy zaměstnavatel nechá podepsat zaměstnance pracovní smlouvu, kde v jednom ustanovení je informace o tom, že se zaměstnanec seznámil se všemi pravidly BOZP a bude je dodržovat. Ačkoliv v praxi už k ničemu dalšímu v této oblasti nedojde.

Rozsah a obsah školení u BOZP potom ovlivňují konkrétní rizikové faktory práce vč. toho, s čím daný zaměstnanec pracuje. V citovaném rozhodnutí se mj. řešilo, zda nebyl problém zaměstnavatele v tom, že nedostatečně poučil zaměstnance o práci s daným strojem, ačkoliv v nedávné době došlo u zaměstnavatele k pracovnímu úrazu při práci u daného stroje. Nejvyšší soud však uvedl, že problémem na straně zaměstnavatele bylo, že z obsahu školení ani jinak pro poškozeného zaměstnance nevyplýval dostatek informací (poznatků), na jejichž základě by mu bylo (muselo být) zřejmé, jakým způsobem má (nebo naopak nesmí) postupovat, aby k poškození zdraví nedošlo. Tím i akcentoval pravidlo, že pokyny zaměstnavatele v rámci BOZP musí být dostatečně jasné a konkrétní. 

Za mě je rozhodnutí Nejvyššího soudu trochu nešťastné v tom, že fakticky neříká, v čem přesně má tkvět ta nedostatečnost seznámení s pokyny. Nejvyšší soud sice říká, že nelze připravit zaměstnance na všechny případy, ale už neříká, v čem přesně zde byl problém. Já to z rozhodnutí chápu tak, že zaměstnanci nebyly dány konkrétní pokyny, dle kterých je schopen vyhodnotit jak pracovat se strojem. 

Když výše uvedené promítnu do Vámi uváděného seznamu činností v rámci dodržování pravidel BOZP, přijde mi to, že takto, jak je to uvedeno, jde o řádný proces (naopak, jen si přečíst nějakou dokumentaci bez dalšího s nejvyšší pravděpodobností nebude řádné dodržování BOZP). Nicméně je určitě vhodné tento postup porovnat/doplnit též s pravidly předepsanými pro práci s určitými stroji, v určitým podmínkách a místech. Pokud dává zaměstnavatel pokyny, musí být dostatečně konkrétní a jasné. Pokud někam nemá zaměstnanec chodit, je nutno mu tam vstup skutečně znepřístupnit. Pokud má pracovat se strojem, je nutno jej podrobně poučit o práci s daným strojem. Když se v daných případech řeší soudní spor, soudy zjišťují, zda poučení bylo „jen na papíře“ či zda došlo k opravdovému proškolení (např. i včetně konkrétních ukázek) a zda zaměstnavatel skutečně daná riziková místa označil či zamezil tam zaměstnancům přístup. 

S pozdravem  

JUDr. Michal Faltus, advokát