Petr Kincl

V dnešní době považujeme internet za naprostou přirozenost, přes to všechno je však stále fenoménem, kterému sociální sítě, jako jsou Facebook, Twitter a jiné, dávají další rozměr. Právě prostřednictvím sociálních sítí lidé sdílejí často ty nejintimnější informace o sobě. Mnohdy si ale neuvědomují následky, které takové zveřejnění může způsobit.

Spojení peer – to – peer, které v překladu znamená rovný s rovným, ilustruje, že v rámci komunikace jsou si jednotliví uživatelé rovni a vymění si veškeré informace přímo mezi sebou. Z pohledu práva jde o způsob zpřístupňování autorského díla prostřednictvím internetu. Takové sdílení však může provázet zásadní problém, kterým je nedostatečné dodržování autorského zákona.

Od 1. dubna 2015 vstoupila v účinnost novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí („zákon EIA“), která nám přináší řadu změn nejen v samotném procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí, ale také v navazujícím řízení, zejména v územním a stavebním řízení podle stavebního zákona.

Přes tři roky je účinný zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, který je postaven na konstrukci přičitatelnosti spáchání trestného činu právnické osobě. Společnosti tak mohou být odpovědné za spáchání trestného činu jak jednatelem, členem představenstva, dozorčí radou, společníkem nebo akcionářem, tak svými zaměstnanci. Spáchání trestného činu zaměstnancem může být přičteno společnosti v zásadě ve dvou případech.