JUDr. Luděk Lisse Ph.D., LL.M. MPA.

V nedávném rozhodnutí potvrdil Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) právní názor obecných soudů, že věřitel obchodní korporace postrádá aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení obchodní korporace s likvidací, neboť na takovém určení nemá právní, ale pouze majetkový zájem.

Nová pravidla pro rozdělení dividendy a tantiémy po 1. 1. 2014 v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky jsou zde. Na základě usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, dochází k důležité judikatorní změně ve věci rozdělování dividend a tantiém. Pojďme se podívat, jak jsou nová pravidla Nejvyšším soudem vymezena.

Následující článek řeší otázku, zda by znalec při stanovení hodnoty vypořádacího podílu minoritního společníka či akcionáře (dále jen společně jako „společník“) měl zohledňovat samotný fakt vyplývající z postavení minoritního společníka, tedy fakt, že se takový společník nepodílí na obchodním vedení společnosti a ani jinak nedokáže ovlivňovat její provoz a hospodářské výsledky či dlouhodobé nebo byť jen střednědobé plánování nebo nedokáže na valné hromadě zajistit nebo ovlivnit hlasování o rozdělení zisku ani jiné významné nebo méně významné rozhodnutí (dále jen „vliv na řízení ovládané osoby“).

Není to tak dávno, co svět investičních arbitráží zažil šokující zprávu ze světa mezinárodních arbitráží, generujících z dvoustranných mezinárodních dohod o podpoře a ochraně investic (tzv. Bilateral Investment Treaties ve zkratce „BIT“ dle kontextu).

Světem sportovní arbitráže aktuálně znovu hýbe kauza Mutu[1] a Pechstein[2], která otevírá otázky zavřené dlouhou dobu do trezoru a spočívající mj. v postavení mezinárodní sportovní arbitráže vedené u Arbitrážního soudu pro sport (Court of Arbitration for Sport - ve zkratce CAS)[3], jehož sídlo je ve švýcarském městě Lausanne a který působí jako nejvyšší orgán rozhodující meritorně s konečnou platností spory ve sportovní oblasti.

Zákonná úprava působnosti dozorčí rady je obsažená v ustanoveních §§ 446-455 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále jen „ZOK“ a vymezuje působnost dozorčí rady společnosti jako kontrolního orgánu tak, že dozorčí rada je zřízena (zejména) ke kontrolní činnosti.

Předmětem následujícího příspěvku bude ohlédnutí za relativně „čerstvým“ rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), které se věnovalo otázce souhlasu valné hromady s uzavřením rozhodčí smlouvy. Rozhodnutí Nejvyššího soudu se sice týká „staré“ právní úpravy, reprezentované zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jeho závěry lze však plně vztáhnout i do současné právní praxe.

Druhá část příspěvku věnujícího se nedávnému rozsudku Soudního dvora Evropské unie, ve kterém došlo k velmi překvapivému obratu ohledně mezinárodních arbitráží, generujících z dvoustranných mezinárodních dohod o podpoře a ochraně investic.

Doslova šokující zprávu ze světa mezinárodních arbitráží, generujících z dvoustranných mezinárodních dohod o podpoře a ochraně investic (tzv. Bilateral Investment Treaties ve zkratce „BIT“ dle kontextu), přinesl Rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „EU“) ze dne 6. března 2018 ve věci C284/16.