Mgr. Ivana Hrubá

Termín účinnosti nařízení GDPR se nezadržitelně blíží, proto jsem se rozhodla dnešní příspěvek věnovat anglické terminologii GDPR. Potíže s jejím použitím mohou pramenit ze tří oblastí. Zaprvé nesprávné používání spíše obecných slov, zadruhé jsou tu anglické termíny, které nelze do češtiny převést jednoslovně, zatřetí se v nařízení vyskytují termíny, kde by rodilý mluvčí na rozdíl od evropského zákonodárce volil jiný pojem.

V první lekci snad každé učebnice právnické angličtiny se píše, že synonymie je v právním jazyce nepřípustná. Tato zásada by se ovšem neměla minout smyslem. Pravidlo vyhýbání se synonymickým vyjádřením pevně vymezených pojmů má samozřejmě své místo v každém odborném stylu. Cílem odborného textu je totiž srozumitelně a jednoznačně popsat danou problematiku a potažmo docílit toho, aby byl možný pouze jeden jediný výklad.

Právo a jazyk mají jednu věc společnou. Obě disciplíny vycházejí z určitých pravidel a zákonů, respektive zákonitostí, které bychom měli dodržovat. V praxi ale musíme v právu i v jazyce kombinovat různé „předpisy a pravidla“, které si na první pohled odporují.