Mgr. Bohdan Zubach

V nedávné době spatřila světlo světa 2 usnesení Vrchního soudu v Praze, přesněji řečeno jeho sedmého senátu předsedy Dr. Holejšovského, která se blíže vyjadřují k otázkám zaměnitelnosti a klamavosti obchodní firmy (dále též "firma"). Obě usnesení, první ze dne 1. února 2016, sp. zn. 7 Cmo 203/2015, i druhé ze dne 22. srpna 2016, sp. zn. 7 Cmo 86/2016, mají společné to, že jimi odvolací soud potvrdil prvostupňová rozhodnutí rejstříkového soudu (Městský soud v Praze), který navrhované obchodní firmy zamítl zapsat do obchodního rejstříku, tedy navrhovatelům nevyhověl.

Ustanovení § 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „OZ“ či „občanský zákoník“) obsahuje pravidla, podle nichž mají být interpretována ustanovení občanského zákoníku, popř. i dalších soukromoprávních předpisů. Tímto se liší od předchozího občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., dále též „OZ 1964“), který výkladová ustanovení tohoto typu výslovně neobsahoval, jelikož tato se dovozovala z teorie, potažmo z judikatury.