Obecně platí, že práce přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu; těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit. Prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost. Právní úprava práce přesčas je obsažena v ustanovení § 93 zákoníku práce (dále též "ZP").

Práci přesčas může zaměstnavatel nařídit jen ve výjimečných případech, jde-li o vážné provozní důvody, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 ZP i na dny pracovního klidu. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než osm hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Toto ustanovení odpovídá požadavku směrnice 2003/88/ES, aby týdenní pracovní doba včetně práce přesčas nepřekročila 48 hodin a je rovněž v souladu s Úmluvou MOP č. 1, která upravuje zkrácení pracovní doby v průmyslu. Limity 150 hodin ročně a 8 hodin týdně jsou zvoleny jako optimální hranice zajišťující bezpečnost a ochranu zdraví. Nicméně je kladen důraz na to, že práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů, tím se vlastně ukládá zaměstnavateli, aby předem zvážil nezbytnost potřeby práce přesčas.

Evropské právo klade zvláštní důraz na bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců. Z toho důvodu také zákoník práce zakazuje zaměstnávat těhotné ženy a mladistvé prací přesčas. Zaměstnankyním a zaměstnancům pečujícím o dítě mladší 1 rok nesmí zaměstnavatel práci přesčas nařídit, což znamená, že ji ale může s nimi dohodnout.

Ve vašem případě však zaměstnavatel na nařízení práce přesčas právo nemá, zákoník práce zaměstnavateli výslovně zakazuje, aby těhotné zaměstnankyně zaměstnával prací přesčas. Zákaz se vztahuje jak na nařízenou, tak na dohodnutou práci přesčas. Od koncepční novely zákoníku práce v r. 2012 je ustanovení § 241 ZP na první pohled kogentní (nelze se od něho odchýlit), neboť je v něm výslovně uvedeno "zakazuje se", předtím zde bylo stanoveno "zaměstnavatel nesmí". K věcné změně však nedošlo, před r. 2012 i po r. 2012 právní úprava práci těhotných zaměstnankyň nepřipouští a ochranu těhotných zaměstnankyň považuje za tak významnou, že to vyžaduje i výslovné uvedení zákazu práce přesčas pro tuto kategorii zaměstnankyň. Zaměstnavateli se zakazuje těhotné ženy zaměstnávat prací přesčas, i kdyby to zaměstnankyně požadovala nebo s nařízením práce přesčas souhlasila.