Jak řešit legislativní mezeru v rušení nočního klidu reprodukovanou hudbou?
Bydlíme v rodinném domě naproti bývalého kulturního domu, který se dostal do soukromých rukou. Majitel objektu je tedy soukromou osobou, která získala veškeré zázemí pro pořádání soukromých akcí, tj. sál pro 200 lidí, restauraci, bar a kuchyni, pódium a zařízení pro reprodukci hudby. Policie pohlíží na toto zařízení vybavené pro kulturní akce jako na větší obývací pokoj apod. pro soukromé účely.
Po stížnostech starostovi obce a hygieně jsme odkázání na telefonáty městské policii, která má svázané ruce, aby takovou akci ukončila. Hygiena tvrdí, že není možno měřit hluk, poněvadž stavba je umístěna v blízkosti hlavní cesty. O víkendech obvykle není provoz. Policie disponuje mobilními hlukoměry, které nejsou certifikované, tudíž změřené hodnoty s překročenými limity jsou jen orientační.
Majitel tohoto objektu z 50. let nemá povinnost provést stavební úpravy ke snižování hluku, i když je situován v centru obce. Ani nevíme, jestli je majitel přítomný na probíhající akci, nebo je v postavení pronajímatele. Od městské policie víme, že ve smlouvě, kterou majitel objektu uzavřel, zavazuje, že nebude porušován noční klid, což je pro nás pouhým alibismem. Víme, že k porušování dochází při každé podobné akci. Nicméně na domluvy městské policie přítomní nereagují. Příjezdu městské policie se můžeme jen dovtípit dle náhlého přerušení hlasité hudby, a poté, co městská policie opustí místo, se opakovaně hudba zesiluje. Soukromé akce s reprodukovanou hudbou (bubny, basy) mohou tak pokračovat až do ranních hodin. Soukromá akce je hlavním argumentem městské policie proto, že nemohou nic více udělat. Hlukem z reprodukované hudby jsme tak zatěžováni i více než 10 hodin. Nejintenzivněji jsou bubny slyšet od 00:30 h a pak, co hodinu, kdy bubny jsou úplně nesnesitelné, někdy až do 05:30 h.
Tento problém je dlouhodobý a nezbývá než se v domě stěhovat, ale uniknout se tomu nedá. Někdy se nedá mluvit ani venku před domem. V místnostech v přízemí přímo naproti oken bývalého kulturního domu, dnes pod názvem Restaurace U Zvonu, se nedají užívat, natož spát.
Majitel prostory může i pronajímat k podnikání, nebo pořádat romské svatby. Tím se celá věc komplikuje v prokazování, kdo hluk vůbec způsobuje, poněvadž mohou využívat i vlastní zvukovou techniku.
Pomohlo by, kdyby legislativa hodnotila tahle zařízení bývalých KD odděleně od zahradních, rodinných a soukromých akcí a umožnila soukromé akce s reprodukovanou hudbou typu DISCO klub ukončit po opakovaném napomenutí městské policie, raději ukončení než zdlouhavé vyřizování, čekání na odpověď starosty či na výsledek přestupkového řízení. V průběhu 30 dní můžeme očekávat další 2 nebo 3 podobné víkendy.
Tato legislativní mezera postrádá smysl zákona o ochraně veřejného zdraví, nočního klidu a nenabízí efektivní řešení, jak zabránit těmto opakovaným bezohledným situacím. Nutí k odhlučňování domu na vlastní náklady, není možno ani větrat, vše musí být uzavřeno. Majitel využívá prostory i jednotlivě, nezbývá než sledovat, jak soukromá akce probíhá, nemá oznamovací povinnost. Okna sálu nemusí vybavovat závěsy, veškeré osvětlení svítí až k nám do domu, nemusí odhlučňovat užívané prostory.