Zaměstnavatelé a zaměstnanci mají v mnohém opačné představy o ideální práci a spravedlivé odměně. Naproti tomu se shodnou v názoru, že daňově-pojistné zatížení závislé činnosti je v Česku vysoké, což potvrzuje mezinárodní srovnání. Ale i zde platí rčení: "Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.". Zaměstnanci sice na rozdíl od živnostníků nemohou daňově uplatnit výdaje na dosažení, zajištění a udržení mzdy, na druhé straně ovšem oplývají širokou paletou osvobozených příjmů, čehož však ke své škodě v praxi příliš nevyužívají.
Důvodem je skutečnost, že osvobození se týká hlavně nepeněžních druhů příjmů, které jsou vnímány jako druhořadé a vhodné nanejvýš jako přilepšení ke mzdě, coby tzv. benefit. Většina zaměstnanců proto spíše uvítá peněžité navýšení mzdy za červen o 10 000 Kč než rekreační poukaz na rodinnou dovolenou téže hodnoty. Vítězem tohoto přístupu je ale státní (veřejná) pokladna, do níž varianta navýšené mzdy přinese podstatně vyšší daň i pojistné. Benefity sice zpravidla nejsou daňovým výdajem zaměstnavatele, ale obvykle jsou osvobozeny od zdanění a tedy i od pojistného - např. zmíněná letní dovolená. Naproti tomu mzda je běžně daňovým výdajem, ale podléhá dani z příjmů ze závislé činnosti i pojistnému. Jak ale tyto dvě varianty od sebe vzájemně odlišit?
Jde o to, že nepeněžní alias naturální formu může mít nejen zaměstnanecký benefit, ale i samotná mzda, resp. její část. Právní regulace v zájmu zaměstnanců - aby je zaměstnavatelé nevypláceli v hřebících, slámě a neprodejných zásobách - najdeme zejména v § 119 odst. 1 zákona č. 262/200 Sb., zákoník práce, ve znění p.p.:
- "Naturální mzdu může zaměstnavatel poskytovat jen se souhlasem zaměstnance a za podmínek s ním dohodnutých, a to v rozsahu přiměřeném jeho potřebám. Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci vyplatit v penězích mzdu nejméně ve výši příslušné sazby minimální mzdy ..."
A teď dovolte kontrolní otázku. V jakém daňově pojistném režimu bude zmíněná letní dovolená coby zaměstnancem vybraný rekreační poukaz, když nepůjde tradičně o benefit, ale o naturální složku mzdy? Touto otázkou se zabýval jeden z příspěvků na tzv. koordinačním výboru - což je uznávané odborné jednání zástupců finanční správy a daňových poradců. Jednalo se o příspěvek č. 433/08.10.14 Daňové ošetření naturální mzdy předložený paní Danou Trezziovou, daňovou poradkyní číslo 7.; text lze najít na www.financnisprava.cz.
Kde zaznělo stanovisko Nejvyššího soudu ČR z rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 537/2004; www.nsoud.cz:
- "Základním pojmovým znakem mzdy tedy je, že přísluší za vykonanou práci; není přitom rozhodující, zda je poskytována v penězích nebo jako naturální mzda ... Vedle základní mzdy (měsíční, hodinové či podílové) je třeba za mzdu považovat i její ostatní složky (např. příplatky, odměny, prémie apod.) poskytnuté za práci.
- Jestliže ovšem poskytnuté hmotné plnění nemá žádnou vazbu na vykonanou práci (např. na odvedený výkon, odpracovanou dobu) a zhodnocuje jiné faktory (např. pouhou existenci pracovního poměru), nejde o mzdu."
Zdá se být logické, aby daňové nakládání se mzdou bylo stejné, ať už jde o plnění peněžní či nepeněžní. A stanoví tak výslovně i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 45/2003-118, www.nssoud.cz:
- "Jestliže ... peněžní část mzdy vyplacené konkrétnímu zaměstnanci je daňově uznatelným nákladem ..., pak logicky stejný závěr musí učinit ohledně naturální části mzdy vyplacené stejnému zaměstnanci. ...
- Správce daně nemůže ve vztahu k jednomu zaměstnanci jednu část mzdy uznat jako výdaj ve smyslu citovaného ustanovení a druhou část mzdy za takový výdaj neuznat."
Na základě citovaných judikátů autorka koordinačního příspěvku vyslovila názor: "Naturální mzdu poskytovanou ve formě zájezdu může zaměstnavatel považovat za daňově uznatelný náklad, pokud splňuje podmínky § 24 odst. 1 ZDP (pozn. tj. že souvisí se zdanitelnými příjmy).". A co na to zástupci finanční správy:
- "Souhlas. Jestliže peněžní část mzdy vyplacené zaměstnanci představuje náklad daňově uznatelný, musí zároveň platit, že veškeré mzdové náklady na tohoto zaměstnance jsou náklady daňově uznatelnými. Takový závěr je nutno přijmout i pro tu část mzdy, která je vyjádřena v nepeněžní formě (naturální mzdu)."
Tento názor se ale nezdál daňovým poradcům číslo 3321 a 4038 - Ing. Mgr. Robert Bezecný a Ing. Lucie Rytířová - kteří pro vyjasnění iniciovali další příspěvek na koordinační výbor č. 446/18.02.12 - Daňová uznatelnost výdajů (nákladů) uvedených v § 25 odst. 1 ZDP. Podle jejich názoru totiž není možné výdaje daňově neuznatelné dle § 25 odst. 1 ZDP - např. nepeněžní plnění zaměstnavatele ve formě rekreace/zájezdu pro zaměstnance - považovat za daňově účinné výdaje. A to ani v případě, že by byla splněna obecná podmínka daňové uznatelnosti podle § 24 odst. 1 ZDP, tedy například zahrnutím těchto nepeněžních příjmů do (naturální) mzdy zaměstnance. Což zástupci Finanční správy ČR potvrdili, takže takovouto právní kličkou skutečně nelze zvrátit daňovou neuznatelnost rekreace zaměstnanců, a o daňové výdaje se proto ani v tomto případě nejedná.
