Pravidla, která jsou schválena zastupitelstvem, jsou závazná i pro rozhodování zastupitelstva. Při jejich porušení sice nejde o nezákonnost, ale takový postup narušuje důvěru veřejnosti, stejně tak, jako účelová změna pravidel nebo jejich zrušení před schvalováním konkrétního usnesení.
V tomto případě doporučuji postupovat podle schválených pravidel. Především je nutno prokazatelně naplnit bod týkající se dohody. Směrnice předpokládá jednání, takže by obec měla pozvat zájemce na společnou schůzku a vyhotovit zápis o jejím průběhu a výsledku. Pokud z dohodovacího řízení nevzejde jen jeden zájemce, bude prodej pokračovat formou dražby.
Tomu by měl předcházet nový záměr a výběr dražebníka. Dražbu mohou provádět jen dražebníci zapsaní v obchodním rejstříku, kteří mají koncesi Ministerstva pro místní rozvoj.
Přestože směrnice používá termín „dražba“, domnívám se, že lze v tomto případě využít i jiný typ prodeje za nejvyšší nabídnutou cenu (aukce), například obálkovou metodu. V tomto případě není nutno použít služby dražebníka a tento prodej si může obec zorganizovat sama.
Obsahem nového záměru na prodej nemovité věci musí být mimo náležitostí stanovených § 39 zákona č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (dále jen „zákon o obcích“), ve znění pozdějších předpisů a podmínek, které si obec stanovila v předchozím záměru (např. kolaudace RD do 7 let), rovněž pravidla pro obsah nabídky, doručení a způsob vyhodnocení. Pro zachování transparentnosti je vhodné umožnit účast veřejnosti při otevírání obálek s nabídkami.
Pokud se obec rozhodne pro veřejnou dražbu, tak se mimo záměru zveřejňuje také dražební vyhláška, kterou připraví dražebník a zastupitelstvo schvaluje prodej formou veřejné dražby. Vzhledem k tomu, že při prodeji majetku veřejnou dražbou se nabývá vlastnictví příklepem, tak zastupitelstvo už neschvaluje prodej konkrétnímu uchazeči, který předloží nejvyšší nabídku ani se neuzavírá kupní smlouva.
Při prodeji obecního majetku je nutno respektovat ustanovení § 39 odst. 2 zákona o obcích, který uvádí, že při úplatném převodu majetku se cena sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem. Odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna, jde-li o cenu nižší než obvyklou. Není-li odchylka od ceny obvyklé zdůvodněna, je právní jednání neplatné. Zejména při prodeji nemovitých věcí je nutno prověřit, zda ceny uvedené v ceníku odpovídají aktuálním cenám a pravidelně je revidovat podle znaleckých posudků.
