Zpětný odběr výrobků s ukončenou životností (včetně odpadních pneumatik) zajišťuje výrobce v tzv. místech zpětného odběru, což je jakékoliv místo, které výrobce za tím účelem zřídí. Místo zpětného odběru může být zřízeno jak v zařízení určeném pro nakládání s odpady, tak jinde, například v „kamenné prodejně“ u posledního prodejce, na úřadě či v jiné veřejné budově, na ulici apod. Zpětný odběr nicméně musí v místě zpětného odběru probíhat za podmínek stanovených v § 17 zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností (dále jen „ZVUŽ“). Má-li například místo zpětného odběru charakter sběrné nádoby bez stálé obsluhy, musí v něm být výrobky s ukončenou životností zabezpečeny před nežádoucím znehodnocením. Místa zpětného odběru může zřizovat pouze výrobce (resp. provozovatel kolektivního systému). Provozovatelem místa zpětného odběru je buď sám výrobce (pokud jde o jeho vlastní zařízení, nádobu apod.), nebo osoba, s níž o zřízení místa zpětného odběru uzavře výrobce smlouvu. Provozovatel místa zpětného odběru provádí zpětný odběr výrobků s ukončenou životností a zpravidla i další činnosti jako např. dočasné uskladnění, případně přepravu atd. Až na několik výjimek se však tyto povinnosti vztahují na každou osobu, která se zpětně odebraným výrobkem s ukončenou životností nakládá do okamžiku jeho předání zpracovateli.

Nakládání se zpětně odebranými výrobky s ukončenou životností, tzn. jejich soustřeďování, přeprava a předání zpracovateli musejí být prováděny tak, aby nebylo ztíženo opětovné použití těchto výrobků nebo jejich recyklace, včetně jejich komponentů. Minimální standardy pro tyto činnosti proto stanoví ministerstvo vyhláškou (o podrobnostech nakládání s některými výrobky s ukončenou životností). Nejde-li o zpracovatele, nesmějí osoby nakládající s výrobky s ukončenou životností tyto výrobky rozebírat nebo do nich jinak zasahovat.

Provozovatel místa zpětného odběru nemusí převzít výrobek s ukončenou životností, který z důvodu kontaminace nebo závažného poškození ohrožuje zdraví osob, které zpětný odběr provádějí, nebo pokud obsahuje přidaný odpad. Dále může odmítnout převzetí výrobků s ukončenou životností tehdy, jestliže vzhledem k jejich množství a typu či jiným okolnostem lze mít důvodné pochybnosti, že jde o výrobky s ukončenou životností od konečného uživatele (postačí pouze, aby provozovatel místa zpětného odběru o tomto měl pochybnosti, přičemž v rámci toho může po osobě, která odpadní pneumatiky odevzdává, požadovat, aby původ odpadních pneumatik prokázala). Ustanovení § 17 odst. 3 písm. c) ZVUŽ má za cíl zamezit zneužívání systémů zpětného odběru osobami, které nejsou konečnými uživateli, ale nositeli povinností podle tohoto zákona (například výrobce, který by z důvodu úspory nákladů na zpracování výrobků s ukončenou životností předával tyto výrobky dále ke zpětnému odběru do systému provozovaného jiným výrobcem; jde v podstatě o formu free-ridingu). Pojem „jiné okolnosti“ zde zahrnuje např. opakované přinášení většího množství výrobků s ukončenou životností na místo zpětného odběru ze strany stejné osoby, může jít také o donášku většího množství specificky demontovaných výrobků, u kterých je zjevné, že mohou vzniknout pouze činností servisu či (nelegální) demontáže. Odmítnutí převzetí výrobků s ukončenou životností ze strany místa zpětného odběru je možné i v případě, že množství materiálu nabízeného ke zpětnému odběru přesahuje okamžitou kapacitu daného místa. Bez této výjimky by se místo zpětného odběru mohlo dostat do rozporu s jinými povinnostmi, a to např. povinnostmi vyplývajícími z provozního řádu daného zařízení, bezpečnostními předpisy, nebo by nebylo schopno zajistit manipulaci s odpadními výrobky při dodržení odpovídajících standardů (tedy limitace počtu a velikosti zpětně odebíraných pneumatik je dána dispozicemi konkrétního místa zpětného odběru). V případě, že však místo zpětného odběru odmítne spotřebiteli převzít výrobek s ukončenou životností, musí provozovatel daného místa informovat spotřebitele o možnosti odevzdání výrobku v jiném nejbližším místě. K zajištění této povinnosti je nezbytná součinnost výrobce a provozovatele místa zpětného odběru v oblasti sdílení potřebných informací. Plnění povinností provozovatele místa zpětného odběru kontroluje Česká inspekce životního prostředí.